Pokud jsem pochopila správně zadání, vede OSVČ daňovou evidenci (§ 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Nalézt odpovídající řešení v takovém případě je komplikovanější než v případě podnikatelů, kteří jsou účetními jednotkami. Daňovou evidencí se pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Evidence obsahuje údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, majetku a dluzích. V případě, že podnikatel přijímá na svůj bankovní účet platby, které inkasuje jménem a na účet prodávajícího, neměly by tyto platby vstupovat do zdanitelných příjmů podnikatele. Jejich výplata prodávajícímu by pak nebyla daňovým výdajem podnikatele. Evidence takových nedaňových příjmů a výdajů bude prováděna v závislosti na softwarovém vybavení podnikatele. Tato evidence by měla probíhat na průběžných položkách, aby byl podnikatel schopen vždy prokázat stav cizích prostředků. Protože bude podnikatel přijímat prostředky jménem a na účet prodávajícího, je velmi vhodné zřídit pro tento účel oddělený bankovní účet, ze kterého budou placeny úhrady dodavatelům, převáděna částka ve výši provize (odměny podnikatele) a daň z přidané hodnoty na standardní účet podnikatele.
Z pohledu daně z přidané hodnoty je za provozovatele elektronického rozhraní považována osoba povinná k dani, která za použití elektronického rozhraní, zejména elektronického tržiště, platformy, portálu nebo obdobného prostředku, usnadňuje dodání zboží v souladu s Prováděcím nařízením Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112 ES o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „Nařízení“). Pod pojmem „usnadňuje“ je třeba rozumět použití elektronického rozhraní, aby kupující a prodávající, který nabízí zboží na prodej prostřednictvím elektronického rozhraní, mohli navázat kontakt vedoucí k dodání zboží prostřednictvím tohoto elektronického rozhraní. Provozovatelem elektronického rozhraní není osoba povinná k dani, která nestanoví přímo či nepřímo žádnou z podmínek, za nichž se dodání uskutečňuje, nepodílí se na schvalování účtování poplatku příjemci a nepodílí se přímo nebo nepřímo na objednání či doručení zboží (Čl. 5b Nařízení).
Na která dodání se aplikuje § 13a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“)?
Za dodání zboží usnadněné provozovatelem elektronického rozhraní se považuje:
1. prodej dovezeného zboží na dálku, jehož hodnota nepřesahuje 150 EUR, který usnadňuje provozovatel elektronického rozhraní
2. dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie, které usnadňuje provozovatel elektronické rozhraní.
V obou případech je dodání takového zboží prodávajícím kupujícímu uměle rozděleno na dvě transakce – dodání zboží provozovateli elektronického rozhraní uskutečněné bez odeslání nebo přepravy a prodej dovezeného zboží na dálku (ad. 1.)/prodej zboží na dálku (ad. 2.) provozovatelem elektronického rozhraní. Dodání zboží, které usnadňuje provozovatel elektronického rozhraní pro osoby (dodavatele), které nemají v EU sídlo ani provozovnu, podléhá zdanění ze strany provozovatele elektronického rozhraní, neboť ten se stává tzv. domnělým dodavatelem zboží. Pro provozovatele elektronického rozhraní to znamená, že postupuje, jako by zboží sám nakoupil a dále jej prodal.
Protože podnikatel usnadňuje prodej zboží zahraniční osobou neusazenou na území EU kupujícímu jako provozovatel elektronického rozhraní, tak je odpovědný za výběr DPH ve státu plnění (stát skutečného dodání). Tuto povinnost nelze přenést na dodavatele zboží. Daň z přidané hodnoty odvede provozovatel elektronického rozhraní z celkové úplaty za zboží realizované zákazníkem. Taková úplata bude zahrnovat cenu zboží bez DPH a DPH hrazenou elektronickým rozhraním (podnikatelem). Dodavatel by měl mít v ceně pokryty náklady na celní odbavení zásilky, dopravné a případné další náklady. Podnikatel, coby provozovatel elektronického rozhraní, by měl být registrován v dovozním režimu jednoho správního místa. Registrace je umožněna pouze plátcům DPH a identifikovaným osobám. Propuštění zboží do volného oběhu v jiném členskému státě, než je stát ukončení přepravy, je dovozem do tohoto členského státu a následným dodáním do členského státu ukončení přepravy. Ve státu propuštění zboží do volného oběhu bude dovoz osvobozen od daně z přidané hodnoty, pokud podnikatel předložil při vstupu zboží na území Evropské unie své IOSS číslo (speciální daňové identifikační číslo pro účely dovozního režimu). Po úspěšném ověření IOOS čísla celním úřadem, dojde k propuštění zboží do volného oběhu. Místem prodeje dovezeného zboží na dálku ze 3. země je členský stát, ve kterém končí přeprava (je dodáno konečnému zákazníkovi), v našem případě Česká republika, podnikatel přizná DPH v rámci dovozního režimu jednoho správního místa. Prodej dovezeného zboží ze 3. země s konečným dodáním v České republice bude podnikatel, který je elektronickým rozhraním, započítávat do obratu pro účely DPH (§ 4a ZDPH).