Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „ZoO“), původce odpadu vymezuje v § 5. Odstavec 1 uvádí, že původcem odpadu se rozumí:

a) každý, při jehož činnosti vzniká odpad,

b) právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadu, nebo

c) obec od okamžiku, kdy osoba odloží odpad podle § 59 a § 60 na místo obcí k tomuto účelu určenému.

Ministerstvo životního prostředí definici původce odpadu již před nabytím účinnosti ZoO dlouhodobě vykládalo tak, že osoby se mohou smluvně na původcovství dohodnout a v případě, že se nedohodnou, je původcem osoba, která fyzicky provádí činnost, při níž odpad vzniká. Například v případě komunálního odpadu vznikajícího v administrativních budovách může být původcem jak jednotlivý nájemce kancelářských prostor, tak majitel celé nemovitosti. Činností je v takovém případě jak zaměstnávání osob, které odpad fakticky vytvářejí, tak samotné provozování budovy, kvůli němuž se tam tyto osoby nacházejí.

Ustanovení § 5 odst. 3 ZoO výslovně umožňuje, aby bylo původcovství převedeno na vlastníka nemovitosti („v případě komunálních odpadů a odpadů z obalů, s výjimkou odpadů

z domácností, je původcem těchto odpadů vlastník nemovité věci, kde vznikají, pokud tak vyplývá z písemné smlouvy s osobou, která by byla původcem odpadu podle odstavce 1, a nejpozději v okamžiku vzniku odpadu se stává vlastníkem odpadu“). Tento přístup by měl ulevit například obchodníkům v obchodních centrech. Ti tak mohou smluvně převést původcovství komunálních a obalových odpadů na vlastníka obchodního centra, v němž tyto odpady vznikají.

Výrobce (společnost), který působí v pronajatých prostorách (jako nájemce), produkující obalové odpady včetně nebezpečných, je tedy původcem odpadu již ze samotné definice podle § 5 odst. 1 písm. a) ZoO. Toto původcovství může být případně převedeno na základě smlouvy na vlastníka nemovitosti (pronajímatele) podle § 5 odst. 3 ZoO.