Ano, ale pouze z některých důvodů a pouze u stromů vysazených po 1. 1. 2014.

Právní pravidla pro sázení a odstraňování stromů u společných hranic pozemků jsou obsažena v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.).

Občanský zákoník (dále jen „OZ“) výslovně nezakazuje vysadit dřevinu ve vzdálenosti menší než 3 m, resp. 1,5 m od hranice sousedního pozemku. Ustanovení § 1017 odst. 1 OZ dává vlastníku pozemku „pouze“ oprávnění požadovat, má-li pro to rozumný důvod, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Tato pravidla korespondují s obecnou úpravou sousedských práv obsaženou v § 1013 odst. 1 OZ [„Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“].

Na straně vlastníka pozemku tedy musí být konkrétní „rozumný důvod“, který musí vlastník namítnout a přesvědčivě zdůvodnit, proč s výsadbou nesouhlasí a musí prokázat, zda mu tím vzniká nějaká škoda či újma (může jít například o vysazování stromů u zemědělského pozemku, které by produkčním plodinám odčerpávaly vláhu, o vysazování stromů, které mohou stínit, či o vysazování takových druhů stromů, které mohou svými kořeny poškodit sousední nemovitost). O tom, zda je naplněn „rozumný důvod“ by (v případě žaloby podané sousedním vlastníkem) rozhodoval soud, a to podle individuálních okolností případu.

Ustanovení § 1017 odst. 1 OZ se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu, nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu (§ 1017 odst. 2 OZ). V těchto případech tedy nelze požadovat, aby se soused zdržel sázení, resp. aby stromy odstranil.

Požadavek na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 OZ lze přitom vztáhnout pouze na případy, kdy ke vzrůstu stromu došlo po nabytí účinnosti OZ . Je tedy možné (při splnění výše uvedených podmínek) požadovat odstranění stromů vysazených po 1. 1. 2014 (datum nabytí účinnosti nového občanského zákoníku).

Ustanovením § 1017 odst. 1 OZ, které umožňuje požadovat odstranění stromů u společné hranice pozemků, nejsou negovány povinnosti ve vztahu k ochraně dřevin podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ke kácení dřevin rostoucích mimo les je podle § 8 odst. 1 tohoto zákona zásadně třeba povolení orgánu ochrany přírody (nejedná-li se o tzv. podlimitní dřeviny nebo o kácení na ohlášení či o tzv. havarijní kácení).

Orgán ochrany přírody není vázán soukromoprávním požadavkem na odstranění stromů – tuto skutečnost posoudí v rámci úvahy o „závažnosti důvodů“ ke kácení, nicméně, shledá-li, že pokácení stromu by bylo v rozporu se zákonnými požadavky na ochranu dřevin, povolení nevydá a dřeviny tak nebudou moci být pokáceny (půjde o překážku vykonatelnosti soudního rozsudku).