Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky ve vlastnictví České republiky. Dále podle § 4 odst. 3 zákona jsou pozemky uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) zákona osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány; jsou-li tyto pozemky pronajaty nebo propachtovány obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou užívány k podnikání. Obdobně jsou osvobozené podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona od daně ze staveb a jednotek zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky ve vlastnictví České republiky, a to za podmínek uvedených v § 9 odst. 4 zákona. Podle § 9 odst. 4 zákona zdanitelné stavby, s výjimkou budov obytných domů, a zdanitelné jednotky, které zahrnují nebytový prostor jiný než sklep nebo komoru, uvedené v § 9 odst. 1 písm. a) zákona jsou osvobozeny od daně ze staveb a jednotek, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány; jsou-li pronajaty nebo propachtovány obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou užívány k podnikání.

V průběhu roku 2021 došlo v souvislosti s platnou judikaturou k určitému posunu v aplikaci výše uvedených ustanovení. Pro uplatnění osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) [ev. § 9 odst. 1 písm. a)] zákona, je třeba vycházet z toho, že citované ustanovení osvobozuje od daně některé pozemky (které jsou předmětem daně z pozemků – srov. § 2 odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí), nikoli některé poplatníky. Z osvobození zákon o dani z nemovitých věcí vylučuje pozemky, které jsou užívány k podnikání bez ohledu na to, který subjekt je takto užívá. Osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona je osvobozením věcným, proto je pro posouzení nároku na uplatnění osvobození rozhodující skutečný způsob využití pozemku. Obecně lze konstatovat, že důkazní břemeno vázne primárně na poplatníkovi, který je povinen v případě, že si u některých pozemků (budov) bude uplatňovat osvobození, prokázat, že dotčené pozemky k podnikání užívány nejsou, a to ve smyslu faktického užívání.

S ohledem na výše uvedené je nutné v případě aplikace předmětného osvobození prokázat, že nemovité věci, s kterými má právnická osoba právo hospodaření, nejsou užívány pro podnikání, nejsou pronajaty či propachtovány. Užíváním k podnikání se rozumí faktické užívání nemovité věci k podnikání, tzn., že se na pozemku nebo ve zdanitelné stavbě nebo jednotce podniká nebo se jedná o nemovitou věc, která sice není přímo užívána k podnikání, tj. podnikání na ní nebo v ní není přímo provozováno, ale nelze ji využívat jinak než ve vztahu k podnikání (například neveřejné parkoviště v areálu státního podniku sloužící zaměstnancům). Dále je třeba upozornit na skutečnost, že zákon o dani z nemovitých věcí nestanoví, že se osvobození od daně nevztahuje na pozemky ve vlastnictví České republiky, s nimiž hospodaří podnikatel. Z osvobození vylučuje i pozemky, které jsou užívány k podnikání bez ohledu na to, který subjekt je takto užívá. V případě, že jsou pozemky zemědělsky užívány a evidovány v Registru půdy (LPIS), jsou považovány za užívané pro podnikání.