Každý absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který chce vykonávat své povolání v lékárenském zařízení na území České republiky, musí být dle § 3 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, členem České lékárnické komory (dále jen „ČLnK“) nejpozději ke dni nástupu do zaměstnání.

Na každý výdaj se zaměstnavatel musí podívat ze dvou pohledů.

Jedna věc je posouzení, zda generuje zaměstnavatel daňově uznatelný nebo daňově neuznatelný náklad. Tato úvaha je ve Vašem případě irelevantní, neboť poplatek vyplácíte ze sociálního fondu, tzn. neúčtujete o daňovém nákladu. Zaměstnavatel, který by vyplácel poplatky ČLnK ze svých nákladů, tak by je posuzoval jako náklad daňový dle § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Z pohledu zaměstnanců je platba poplatku ČLnK zaměstnavatelem příjmem zaměstnance plynoucím v souvislosti s výkonem závislé činnosti. Takový příjem musí být zaměstnanci zdaněn ve mzdě a podléhá odvodům pojistného na sociální zabezpečení i veřejné zdravotní pojištění. Je to z toho důvodu, že povinnost platit poplatek vznikla zaměstnanci a ne zaměstnavateli. Závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího správní soudu 10 Ads 162/2019, který řešil spor Pražské správy sociálního zabezpečení se zaměstnavatelem Proxy, a.s. ohledně částek vynaložených zaměstnavatelem na pojištění profesní odpovědnosti daňového poradce a na členské příspěvky Komoře daňových poradců. Podle soudu lze považovat tyto platby za příjem zaměstnaných daňových poradců, který se zahrnuje do vyměřovacích základů zaměstnanců pro odvod pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.