V podstatě jediným úplným právem je právo na přenositelnost osobních údajů. I podle předchozí právní úpravy měly subjekty údajů celou řadu práv, jejich úprava byla ale ve srovnání s GDPR hodně obecná, takže GDPR i v oblasti jiných práv přineslo nová pravidla a postupy (zejména způsoby uspokojování práv a lhůty pro odpovědi na žádosti subjektů údajů).

Právo na přenositelnost údajů znamená, že subjekty údajů mohou po správcích požadovat, aby poskytli kopii všech osobních údajů, které byly získány přímo od subjektu, a tuto kopii ve vhodném formátu přenesli na jiného správce. Toto právo mají ovšem pouze subjekty, pokud jsou jejich osobní údaje zpracovávány automatizovaně (počítačově) a pokud půjde o zpracování osobních údajů na základě souhlasu subjektu údajů nebo o zpracování nezbytné pro plnění smlouvy uzavřené se subjektem údajů.

Nemůže být uplatněno např. při zpracování, které vyplývá ze zákona. Není tedy možné, aby zaměstnanec požadoval přenositelnost údajů vedených ve mzdovém systému.

Naopak toto právo může mít široké uplatnění v internetovém prostředí, kdy uživatel on-line aplikace může své údaje automaticky přenášet mezi poskytovateli služeb (např. přenos profilů na sociálních sítích).