Podle § 26 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP) není poplatník povinen daňové odpisy uplatnit, odpisování lze rovněž i přerušit, ale při dalším odpisování je nutné pokračovat způsobem, jako by odpisování přerušeno nebylo. Omezení této možnosti se týkají fyzických osob - poplatníků uplatňujících výdaje paušální částkou (u příjmů podle § 7 nebo § 9 ZDP). Daňové odpisy představují v podstatě maximální částky odpisů, které jsou přípustné pro účely stanovení daňového základu, nejedná se o povinnost tyto odpisy uplatnit.
Pokud poplatník - právnická osoba vedoucí účetnictví přeruší odpisování, při dalším odpisování pokračuje způsobem, jako by odpisování přerušeno nebylo a může uplatnit odpisy v plné výši. Takže např. u zmíněného zařízení zařazeného v roce 2017 s dobou odpisování 5 let, který se 1. a 2. rok (v letech 2017 a 2018) odpisoval, v roce 2019 bylo odpisování přerušeno, se v roce 2020 provede odpis jako by se majetek odpisoval 3. rok, podobně se bude postupovat i v letech 2021 - 2022 (4. a 5. rok odpisování). Majetek se tak odepíše v 5 zdaňovacích obdobích (tj. doba skutečného odpisování se nezměnila), ovšem o odpisech bude účtováno v intervalu 6 let (v letech 2017 - 2022).
Účetní jednotka by však měla i při přerušení daňového odpisování nadále pokračovat v účetním odpisování. Účetní odpisy by totiž měly co nejpřesněji vyjádřit opotřebení majetku, rozložit pořizovací cenu majetku do nákladů během doby jeho životnosti a vést tak k reálnému vykázání hodnoty majetku. Tyto úkoly účetních odpisů by byly přerušením odpisování samozřejmě narušeny. Účetní odpisy jsou pak samozřejmě daňově neúčinné.
Pokud tedy poplatník vede účetnictví a přeruší daňové odpisování majetku, při dalším odpisování pokračuje způsobem, jako by o daňové odpisování přerušeno nebylo a může majetek odepsat v plné výši.