Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny je významným krajinným prvkem ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Zákon tedy stanoví, že za významný krajinný prvek se považuje (mimo jiné) rybník, nikoli část pozemku, který je sice v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, ale ve skutečnosti se jedná o souš. Za významný krajinný prvek je třeba považovat rybník jako celek. Ochraně podle zákona o ochraně přírody a krajiny proto podléhá hráz rybníka, jeho dno i břehy, neboť to vše je součástí významného krajinného prvku. Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Takovým zásahem tedy může být budování stavby nejen přímo uvnitř hranic významného krajinného prvku (ať už je příslušným orgánem ochrany přírody registrován nebo nikoli), ale také v jeho blízkosti, pokud může zásah způsobit následky popisované v § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.