Zákonem č. 113/2018 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2019 změnil vodní zákon, bylo stanoveno, že vody uvnitř jednotné kanalizace jsou vždy vodami odpadními a na jakékoliv jejich vypouštění se vztahuje povinnost mít povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Z této povinnosti byly vyjmuty pouze odpadní vody vypouštěné z odlehčovacích komor chránících stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, neboť pro tyto případy byla stanovena výjimka v § 8 odst. 3 psím. g) vodního zákona, ve znění zákona č. 113/2018 Sb. V důsledku přijetí zákona č. 544/2020 Sb., kterým se s účinností od 1. 2. 2021 změnil vodní zákon, došlo k rozšíření této výjimky na vypouštění ze všech odlehčovacích komor bez ohledu na to, kdy se jedná o hydraulickou ochranu stok nebo ochranu jiných částí kanalizace.
V případě pochybností, zda se u konkrétního objektu na kanalizaci jedná o odlehčovací komoru ve smyslu prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb. k zákonu o vodovodech a kanalizacích platí, že za odlehčovací komoru je nutné považovat jakýkoli funkční objekt sloužící k odlehčení odpadních vod tak, aby průtok odpadních vod za deště nezpůsobil hydraulické přetížení stokové sítě a technologických objektů čistírny odpadních vod. Za zásadní tak lze považovat rozlišení z hlediska funkčního. Není možné odlišovat rozdílné typy objektů, které však svým charakterem naplňují funkci odlehčovacích objektů, pokud obecně poskytují ochranu systémům jednotné kanalizace včetně čistírny odpadních vod za deště.