Německé rodinné právo V – vypořádání manželských majetkových poměrů

Předchozí díl naleznete zde.

Právní prameny

Úprava vypořádání manželských majetkových poměrů podle německého práva se hmotně-právně řídí §§ 1363 – 1390, § 1408, § 1410 zákona Bürgerliches Gesetzbuch („BGB“), procesně pak částečně § 261-265 zákona Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit („FamFG“) a částečně zákonem Zivilprozessordnung („ZPO“), viz § 113 odst. 1, § 112 bod 2. FamFG.

Zákonný režim – Zugewinngemeinschaft

Pokud si účastníci v manželské smlouvě neupravili odchylný majetkový režim (např. režim oddělených jmění) ani k takové modifikaci nedošlo rozhodnutím soudu, platí dle německých předpisů režim tzv. Zugewinngemeinschaft (dále jen „ZGS“), doslova „společenství přírůstků“.

Za dobu trvání manželství řídícího se německým zákonným režimem neexistuje společné jmění manželů tak, jak ho známe v českém právu. Každý z manželů nabývá majetek do svého výlučného vlastnictví a je oprávněn i zavázán ohledně tohoto majetku sám (nejde-li o nabytí věci do spoluvlastnictví) a až na výjimky (§ 1365 BGB) může všechny majetkové dispozice činit bez souhlasu druhého manžela. Touto výjimkou je zejména to, pokud by manžel chtěl nakládat s převážnou většinou svého majetku, což judikatura vykládá jako min. 85-90 % dostupného majetku daného manžela.

V případě rozvodu manželství mají manželé nárok na vypořádání přírůstku majetku (Zugewinn), který se u každého z manželů spočítá jako rozdíl mezi koncovým majetkem (Endvermögen – majetek ke dni doručení návrhu na rozvodu soudu snížený o závazky, § 261 ZPO, § 1384 BGB) a počátečním majetkem (Anfangsvermögen – majetek ke dni uzavření manželství snížený o závazky).

K počátečnímu majetku každého z manželů se dále připočítá majetek získaný darem nebo dědictvím (o tento majetek se tedy přírůstek snižuje) a naopak ke koncovému majetku se připočte a do přírůstku tak spadá hodnota tzv. neloajálních zmenšení majetku učiněných za dobu až 10 let před zahájením rozvodového řízení (např. darování třetí osobě, marnotratné dispozice s majetkem, zkracující právní jednání). Tato neloajální zmenšení majetku bychom mohli označit jako odklony majetku.

Následně dojde ke porovnání přírůstku obou manželů a ten z manželů, který dosáhl vyššího přírůstku, je povinen nahradit manželovi, který dosáhl nižšího přírůstku, polovinu z tohoto rozdílu.

V rámci výpočtu je důležité i zjištění případných dluhů, se kterými ten který manžel vstupoval do manželství, neboť zákon připouští i tzv. negativní počáteční majetek, v důsledku něhož je pak přírůstek daného manžela vyšší. 

Současně se zohledňuje i inflace a valorizace majetku ke dni zahájení rozvodového řízení.

Kromě jiného je potřeba zjišťovat i hodnotu tzv. neutrálního majetku, např. nemovitosti ve spoluvlastnictví, protože ta sice připadne do koncového majetku každého z manželů ve výši 50%, ale i tak to může vyčíslení rozdílů přírůstku obou manželů ovlivnit v případě, že jeden z manželů vstupuje do manželství s negativním počátečním majetkem (tedy již při uzavření manželství má dluhy, které převzal ještě před za svobodna a k nimž druhý manžel nepřistoupil).

Současně německá hmotněprávní úprava zakotvuje právo každého z manžela na informace o majetkové situaci (aktiva a pasiva) druhého manžela k rozhodným okamžikům, kterými je počáteční majetek, majetek ke dni rozchodu manželů (faktického) a majetek ke dni doručení návrhu na rozvod soudu (§ 1379 BGB). Tomu pak odpovídá procesní úprava nároku manžela vůči druhému manželu, kdy v situaci, kdy manžel nemá dostatečné informace k tomu, aby dokázal formulovat petit žaloby na vypořádání majetku manželů, může podat tzv. Stufenklage („stupňovitá žaloba“), kdy v prvním stupni manžel žaluje na doložení informací a podkladů k majetku druhého manžela a až v druhém stupni žaluje na peněžité plnění (§ 261 a násl. FamFG ve spojení s § 254 ZPO).

V rámci vyčíslení pohledávky manžela, který za dobu trvání manželství nabyl nižší majetkový přírůstek (Zugewinn), vůči druhému manželovi, který za trvání manželství nabyl vyšší majetkový přírůstek, je potřeba opatřit tvrzení a důkazy celkem k šesti rozhodným dnům (Stichtagsprinzip): (i) počáteční majetek jednoho manžela, (ii) počáteční majetek druhého manžela, (iii) majetek jednoho manžela ke dni rozchodu manželů, (iv) majetek druhého manžela ke dni rozchodu manželů, (v) majetek jednoho manžela ke dni doručení návrhu na rozvod soudu, (vi) majetek druhého manžela ke dni doručení návrhu na rozvod soudu.

Pakliže manžel nedostojí výzvě k informační povinnosti nebo se z jiného důvodu nepodaří prokázat výše jeho majetku k tomuto rozhodnému dni, dle § 1377 odst. 3 BGB se má za to, že jeho počáteční majetek je nulový, tj. že veškerý majetek, kterým manžel disponuje ke dni právní moci rozvodu (Endvermögen), představuje jeho majetkový přírůstek příslušející k vyrovnání.

Informační povinnost ohledně majetku a závazků manžela ke dni rozchodu manželů má ten význam, že pokud se majetek toho kterého manžela mezi faktickým rozchodem a právní mocí rozvodu významně zmenší, jedná se o silnou indicii svědčící o úmyslném odklonu majetku za účelem zkrácení pohledávky druhého manžela, díky níž může soud i přistoupit k obrácení důkazního břemene. Tedy manžel, který krátce po rozchodu převede významnou část svého majetku na třetí osoby, by měl soudu vysvětlit, z jakého důvodu tak učinil, a pakliže ho nepřesvědčí o oprávněnosti takové dispozice (např. že se zbavil velké části svého majetku sloužícího k podnikání kvůli ekonomické krizi), nemusí se k takovému převodu pro účely vyčíslení majetkových přírůstků mezi manžely přihlížet, tj. i takový majetek lze zařadit do koncového majetku spadajícího do vypořádání.

V každém případě se při vypořádání Zugewinngemeinschaft jedná o vypořádání finančních pohledávek, nikoli o vypořádání vlastnického práva. Tedy jedná se o klasický nárok na peněžité plnění uplatnitelný žalobou o zaplacení, který se promlčuje ve tříleté lhůtě. Promlčecí lhůta pro vypořádání majetkových přírůstků, která obecně činí 3 roky od 31.12. daného kalendářního roku, v němž došlo k právní moci rozvodu (§ 195, § 199 BGB), se staví ve vztahu k žalobě na peněžité plnění již okamžikem zahájení řízení o informačním nároku. 

Pakliže mají manželé např. dům nebo byt v podílovém spoluvlastnictví, můžou si dané spoluvlastnictví zrušit a vypořádat dohodou u notáře nebo žalobou na vypořádání tohoto spoluvlastnictví, ať již přikázáním do vlastnictví jednoho manžela za náhradu druhému anebo prodejem třetí osobě a rozdělením výtěžku. Jedná se však o separátní řízení stojící mimo řízení o vypořádání Zugewinngemeinschaft. 

Další alternativou, jak řešit užívací právo ke společné nemovitosti manželů (tj. ne vlastnické právo ani finanční vyrovnání), je řízení o úpravě užívacího práva k obydlí (Ehewohnungssachen). V případě domácího násilí je pak možné u rodinně-právního soudu žádat o vykázání druhého manžela z obydlí, nejčastěji formou předběžného opatření (Gewaltschutzsachen). I zde se však upravuje toliko užívací právo k nemovitosti, nikoli vypořádání věcně-právních vztahů.