Tento případ, vedený pod spisovou značkou 7 Tz 9/2025, se stal příkladem, jak složité může být rozlišit mezi přestupkem a trestným činem, a jak důležité je správné posouzení společenské škodlivosti činu.
Začátek sporu: Křovinořez jako jablko sváru
Poškozená žena, která se s obviněným rozešla již před několika měsíci, se v osudný den dostavila na dvorek, aby si vyzvedla křovinořez, který považovala za svůj majetek. Obviněný, její bývalý partner, však tvrdil, že křovinořez patří jemu. Co začalo jako slovní výměna názorů, rychle eskalovalo. Podle výpovědi poškozené se obviněný nejprve snažil křovinořez udržet silou, což vedlo k přetahování mezi oběma stranami. Následně však, jak poškozená uvedla, obviněný přešel k fyzickému útoku – udeřil ji pěstí, kopal do ní a nakonec ji napadl dřevěnou latí.
Zranění a lékařské posudky
Poškozená utrpěla zlomeniny žeber a další pohmožděniny, které si vyžádaly lékařské ošetření a vedly k pracovní neschopnosti. Znalkyně z oboru zdravotnictví, MUDr. Svatava Duchaňová, ve svém posudku uvedla, že zranění mohla vzniknout způsobem, který poškozená popsala. Zároveň však připustila, že zdravotní stav poškozené, konkrétně její osteopenie (počáteční fáze osteoporózy), mohl přispět k větší křehkosti kostí. Tento fakt se stal jedním z klíčových bodů sporu.
Rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi
Okresní soud v Břeclavi, který případ projednával jako první instance, dospěl k závěru, že jednání obviněného nedosahovalo intenzity trestného činu. Soud argumentoval tím, že zranění poškozené mohla vzniknout i při samotném přetahování o křovinořez, a že vzhledem k její osteopenii nebylo nutné, aby obviněný vyvinul větší sílu. Soud také zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozené, zejména v části, kde popisovala další fyzické útoky obviněného. Na základě těchto úvah soud rozhodl o postoupení věci do přestupkového řízení podle § 222 odst. 2 trestního řádu.
Stížnost ministra spravedlnosti
S rozhodnutím okresního soudu však nesouhlasil ministr spravedlnosti, který podal stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu. Ve své stížnosti poukázal na několik zásadních pochybení. Především kritizoval spekulativní závěry soudu ohledně mechanismu vzniku zranění a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že podle znalkyně zranění poškozené mohla vzniknout údery pěstí, kopáním a údery dřevěnou latí, jak to poškozená popsala. Dále uvedl, že obviněný si musel být vědom zdravotního stavu poškozené, a tedy i toho, že svým jednáním může způsobit vážnější újmu na zdraví.
Argumentace obviněného
Obviněný se prostřednictvím svého obhájce bránil tím, že celý incident byl vyprovokován poškozenou, která se na něj vrhla ve snaze získat křovinořez. Tvrdil, že zranění si poškozená mohla způsobit sama při přetahování o předmět. Zpochybnil také její věrohodnost, poukazoval na jejich negativní vztah a na to, že poškozená mohla mít motivaci jeho jednání zveličit. Obviněný rovněž upozornil na formální chyby v rozhodnutí okresního soudu, ale trval na tom, že jeho závěry byly logické a odpovídaly provedeným důkazům.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí pod spisovou značkou 7 Tz 9/2025 ztotožnil s argumenty ministra spravedlnosti a vyslovil, že okresní soud porušil zákon ve prospěch obviněného. Soud konstatoval, že výpověď poškozené byla podpořena objektivními lékařskými nálezy a že nebyl důvod ji považovat za nevěrohodnou. Dále uvedl, že zranění poškozené odpovídají popisu útoku, který zahrnoval nejen přetahování o křovinořez, ale i další fyzické násilí.
Nejvyšší soud také zdůraznil, že zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku nemohla být v tomto případě aplikována. Společenská škodlivost činu byla podle soudu natolik vysoká, že bylo nutné uplatnit trestní odpovědnost. Soud připomněl, že obviněný napadl fyzicky slabší ženu, kterou mohl považovat za zvlášť zranitelnou, a že jeho jednání vykazovalo znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku.
Polemika o osteopenii a vědomí obviněného
Jedním z klíčových bodů případu byla otázka, do jaké míry mohl zdravotní stav poškozené ovlivnit vznik a závažnost jejích zranění. Zatímco okresní soud kladl na osteopenii velký důraz a použil ji jako argument pro snížení intenzity jednání obviněného, Nejvyšší soud tento přístup odmítl. Zdůraznil, že obviněný si byl vědom zdravotního stavu poškozené, a tedy i toho, že jeho jednání může mít vážné následky. Tento fakt podle soudu zvyšuje společenskou škodlivost činu a svědčí o úmyslném jednání obviněného.
Proč jde o trestný čin
Případ sporu o křovinořez ukazuje, jak důležité je správné posouzení skutkového stavu a společenské škodlivosti činu. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí jasně vymezil hranici mezi přestupkem a trestným činem a zdůraznil, že násilí vůči slabším a zranitelným osobám nemůže být tolerováno. Obviněný nejenže nevyslovil lítost nad svým jednáním, ale snažil se zpochybnit věrohodnost poškozené a bagatelizovat své jednání. Tento přístup, spolu s povahou a intenzitou útoku, vedl k závěru, že se jednalo o trestný čin, nikoli o přestupek.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci je důležitým precedentem, který zdůrazňuje, že trestní odpovědnost nelze obcházet tam, kde je společenská škodlivost činu zjevná. Případ 7 Tz 9/2025 tak slouží jako varování, že násilí, byť zdánlivě banální, může mít vážné právní důsledky.
Diskuze k článku ()