Přístup k zaměstnání a sexuální orientace

Sexuální orientace nemůže být důvodem k odmítnutí uzavřít smlouvu s osobou samostatně výdělečně činnou

Foto: Fotolia

Směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání, která se vztahuje na širokou škálu profesních činností, stanoví obecný rámec pro boj proti diskriminaci mimo jiné na základě sexuální orientace

V letech 2010 až 2017 osoba samostatně výdělečně činná připravovala audiovizuální sestřihy, propagační trailery a upoutávky pro sebepropagační vysílání společnosti TP, která v Polsku provozuje celostátní veřejnoprávní televizní stanici. Tato spolupráce byla založena na řadě po sobě jdoucích krátkodobých smluv o dílo, které tato osoba uzavřela se společností TP v rámci své samostatné hospodářské činnosti.

V prosinci 2017 tato osoba samostatně výdělečně činná a její partner zveřejnili na YouTube vánoční hudební video propagující toleranci vůči párům stejného pohlaví. Krátce po zveřejnění tohoto videa společnost TP jednostranně zrušila služby této osoby a následně s ní neuzavřela žádnou novou smlouvu o dílo.

Tato osoba, která měla za to, že se stala obětí diskriminace na základě sexuální orientace, podala žalobu na náhradu škody k Obvodnímu soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Polsko). Uvedený soud si klade otázku, zda situace, o kterou se jedná v původním řízení, spadá do působnosti směrnice 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání a povolání. Dále se vnitrostátní soud táže, zda tato směrnice brání vnitrostátní právní úpravě, která na základě svobodné volby smluvní strany z ochrany proti diskriminaci, která má být touto směrnicí poskytnuta, vylučuje situaci, kdy je odmítnutí uzavřít nebo prodloužit smlouvu s osobou samostatně výdělečně činnou založeno na sexuální orientaci dané osoby.[1]

Soudní dvůr v rozsudku z dnešního dne rozhodl, že pojem „podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání“, který vymezuje profesní činnosti, jež spadají do působnosti směrnice 2000/78, musí být chápán v širokém smyslu tak, že zahrnuje přístup k jakékoli profesní činnosti bez ohledu na její povahu a charakteristiky. Toto pojetí vyplývá nejenom ze znění směrnice 2000/78, ale je rovněž potvrzeno jejími cíli. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že cílem směrnice 2000/78 je odstranit z důvodů společenských a veřejných zájmů všechny diskriminační překážky přístupu k prostředkům obživy a schopnosti přispět společnosti prací, bez ohledu na právní formu, na jejímž základě je tato práce vykonávána. Nicméně vzhledem k tomu, že na činnosti, které spočívají v pouhém dodání zboží nebo služeb jednomu nebo více příjemcům, se tato směrnice nevztahuje, upřesnil Soudní dvůr, že je třeba, aby profesní činnosti, na které se vztahuje směrnice 2000/78, byly skutečné a byly vykonávány v rámci právního vztahu, který se vyznačuje určitou stabilitou. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda dotčená činnost toto kritérium splňuje.[2]

Stejně tak pokud jde o pojem „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“ ve smyslu směrnice 2000/78, Soudní dvůr konstatoval, že tento pojem musí být rovněž vykládán v širokém smyslu tak, že zahrnuje podmínky použitelné na jakoukoli formu zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti, a to bez ohledu na právní formu, ve které je činnost vykonávána. Pokud jde dále o pojem „propuštění“, Soudní dvůr připustil, že i osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost může být nucena tuto činnost ukončit kvůli svému smluvnímu partnerovi, a ocitnout se tudíž ve zranitelné situaci srovnatelné se situací propuštěného zaměstnance. S výhradou posouzení předkládajícím soudem dospěl Soudní dvůr k závěru, že rozhodnutí neprodloužit smlouvu z důvodu sexuální orientace smluvní strany spadá do působnosti směrnice 2000/78.

Pro případ, že by předkládající soud dospěl k závěru o existenci diskriminace, měl Soudní dvůr za to, že nemůže být odůvodněna jedním z důvodů uvedených v čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78, který zavádí výjimku ze zásady zákazu diskriminace. Soudní dvůr v tomto ohledu poznamenal, že ačkoli polská právní úprava podle všeho chrání práva a svobody ostatních lidí, konkrétně smluvní svobodu, není k zaručení této svobody nezbytná.

Podle Soudního dvora skutečnost, že polský zákonodárce stanovil řadu výjimek ze svobodné volby smluvní strany, svědčí o tom, že měl sám za to, že diskriminaci nelze považovat za nezbytnou k zajištění smluvní svobody v demokratické společnosti. Soudní dvůr konečně připomněl, že kdyby se připustilo, že smluvní svoboda umožňuje odmítnout uzavřít s osobou smlouvu z důvodu sexuální orientace, byly by směrnice 2000/78 a zákaz jakékoli diskriminace na základě takového důvodu zbaveny svého užitečného účinku.


Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-356/21

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).[1]

Viz také stanovisko generální advokátky Ćapeta ve věci C-356/21 TP (Audiovizuální editor pro veřejnoprávní televizi) a tisková zpráva č. 145/22.[2]

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články