Interní procesní mechanismus soudu, jehož cílem je zamezit rozdílům v judikatuře nebo je napravit a zajistit tak právní jistotu, která je inherentní zásadě právního státu, musí sám být v souladu s požadavky spojenými s nezávislostí soudnictví. Konkrétně konečné rozhodnutí ve věci přijímá pouze senát, kterému byla věc přidělena. Jakýkoli neoprávněný zásah ze strany osob, které nejsou součástí senátu, musí být vyloučen.
U chorvatských soudů druhého stupně musí být každé rozhodnutí přijaté senátem postoupeno evidujícímu soudci dotčeného soudu před tím, než je považováno za formálně vydané a může být doručeno účastníkům řízení.
Evidujícího soudce jmenuje předseda dotčeného soudu. V praxi má tento soudce pravomoc odložit vyhlášení rozsudku a dávat pokyny senátu. Účastenství a jméno uvedeného soudce nejsou účastníkům řízení známy.
Pokud senát nevyhoví jeho pokynům, může evidující soudce požádat o svolání zasedání kolegia. Toto kolegium může vydat „právní stanovisko“, které je závazné pro všechny senáty náležející do daného oddělení. Příslušný senát je i po ukončení projednání věci povinen případně změnit své dříve přijaté soudní rozhodnutí.
Podle chorvatského odvolacího obchodního soudu byl tento procesní mechanismus dosud odůvodněn nutností zajistit soudržnost judikatury. Tento soud měl pochybnosti o jeho slučitelnosti s unijním právem, zejména se zásadou právního státu, a obrátil se proto v této věci na Soudní dvůr. [1]
Soudní dvůr odpověděl, že unijní právo brání tomu, aby vnitrostátní právo stanovilo interní mechanismus vnitrostátního soudu, podle něhož:
- soudní rozhodnutí přijaté senátem, kterému byla věc přidělena, může být účastníkům řízení zasláno za účelem skončení dané věci pouze tehdy, pokud byl jeho obsah schválen evidujícím soudcem, který není součástí tohoto senátu
- kolegium tohoto soudu má pravomoc vydáním „právního stanoviska“ přimět senát, jemuž byla věc přidělena, aby změnil obsah soudního rozhodnutí, které tento senát předtím přijal, přestože se zasedání tohoto kolegia účastní rovněž jiní soudci než soudci tohoto senátu, případně i externí osoby, které nejsou členy dotyčného soudu, před nimiž účastníci řízení nemají možnost uplatnit své argumenty
Záruka přístupu k nezávislému soudu předem zřízenému zákonem znamená, že konečné rozhodnutí ve věci přijímá pouze senát, kterému byla věc přidělena. Složení senátů musí podléhat transparentním pravidlům, která jsou jednotlivcům známa, aby byl vyloučen jakýkoliv neoprávněný zásah ze strany osob, které nejsou součástí senátu a před nimiž účastníci řízení nemohli uplatnit své argumenty.
Je však přípustný procesní mechanismus, který za účelem zamezení rozdílům v judikatuře nebo jejich nápravy a zajištění právní jistoty, která je inherentní zásadě právního státu, soudci soudu, jenž nezasedá v příslušném senátu, umožňuje postoupit věc rozšířenému senátu tohoto soudu za podmínky, že
- věc dosud nebyla projednána původně určeným senátem
- že okolnosti, za nichž lze toto postoupení učinit, jsou jasně uvedeny v použitelných právních předpisech a
- že uvedené postoupení nezbavuje dotčené osoby možnosti účastnit se řízení před tímto rozšířeným senátem.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-622/21
Součástí této zásady je zejména právo na účinnou právní ochranu, základní právo na spravedlivý proces, nezávislost soudců, zásada kontradiktornosti a přístup k soudu předem zřízenému zákonem.[1]
Diskuze k článku ()