Stavebník se před ČIŽP bránil, že za evidenci a vykazování navezené zeminy by měl odpovídat její dodavatel. Soudy však vyložily, že u zařízení, která nejsou určena k nakládání s odpady ve smyslu § 14 odst. 2 starého zákona o odpadech (jako v tomto případě stavba tovární haly), se sice může s odpady nakládat v rozsahu povolení podle jiného zákona (tzn. na základě stavebního povolení a bez povolení podle zákona o odpadech), nicméně na jejich provozovatele se stále vztahují evidenční a ohlašovací povinnosti podle zákona o odpadech. Na to nemá vliv, že nakládání s odpadem nemá charakter hlavní činnosti a nepředstavuje základní účel existence zařízení (tovární haly).
Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 315/2023 vedle toho vyřešil otázku, ke kterému okamžiku získá stavebník evidenční a ohlašovací povinnost podle zákona o odpadech. Odmítnul, že by se tak stalo ihned na základě stavebního povolení. Podle názoru NSS tyto povinnosti vznikají až faktickým nakládáním s odpady, tj. navážkou odpadní zeminy. Každopádně pokutu za nevedení průběžné evidence o odpadech, nepodání ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady a neoznámení zahájení provozu zařízení k využívání odpadů ve výši 600 000 Kč soud potvrdil.
Celý text rozsudku č.j. 10 As 315/2023-42
Diskuze k článku ()