Procesní úkony Úřadu evropského veřejného žalobce, které mohou mít vliv na právní postavení osob, jež je napadají, musí podléhat soudnímu přezkumu. Je na vnitrostátním soudu, aby prostřednictvím konkrétního a specifického přezkumu určil, zda tomu tak je.
Nicméně tento přezkum bude muset mít formu přímého opravného prostředku pouze tehdy, pokud je takový druh opravného prostředku stanoven ve vnitrostátním právu za účelem přímého napadení obdobného rozhodnutí vnitrostátních orgánů.
Úřad evropského veřejného žalobce je nezávislý orgán Evropské unie, který je pověřen vyšetřováním a trestním stíháním pachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie. Je organizován na dvou úrovních: na centrální úrovni, kterou představuje ústředí v místě sídla Úřadu, v Lucemburku, a na decentralizované úrovni, kterou představují evropští pověření žalobci, kteří se nacházejí v jednotlivých členských státech.
Úřad evropského veřejného žalobce vede ve Španělsku trestní vyšetřování pro podvod v souvislosti s unijními dotacemi. Evropští pověření žalobci jednající ve věci předvolali dvě osoby jako svědky.
Vyšetřované osoby napadly předvolání jednoho ze svědků. Soudce, který ve Španělsku zajišťuje soudní přezkum vyšetřovacích úkonů Úřadu evropského veřejného žalobce, předložil věc Soudnímu dvoru. Poukazuje na to, že španělský zákon umožňuje tento soudní přezkum pouze v určitých výslovně stanovených případech, mezi něž nepatří předvolání svědků. Má přitom za to, že toto rozhodnutí je úkonem, který může vyvolávat právní účinky vůči třetím osobám. Domnívá se tedy, že přezkum, jaký právo Unie požaduje u tohoto druhu aktů, by měl být proveden, aby se zabránilo neodůvodněnému omezení práv přiznaných unijním právem.[1]
Soudní dvůr ve svém rozsudku zdůraznil, že je na příslušném vnitrostátním soudu, aby po konkrétním přezkumu určil, zda předvolání svědků může ovlivnit právní postavení vyšetřovaných osob. Je-li tomu tak, musí podléhat soudnímu přezkumu.
To však nutně neznamená, že tento přezkum musí být proveden prostřednictvím přímého a specifického opravného prostředku. Může být rovněž proveden incidenčně za předpokladu, že je zaručeno právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jakož i presumpce neviny a právo na obhajobu.
Nicméně je-li stanoven přímý opravný prostředek k přímému napadení obdobného rozhodnutí vnitrostátních orgánů, musí existovat stejná možnost, pokud jde o úkony Úřadu evropského veřejného žalobce.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku C-292/23
Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.[1]
Diskuze k článku ()