IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zrušil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. října 2021, č. j. 14 T 32/2020 350, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2022, č. j. 9 To 1/2022-376, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022, č. j. 6 Tdo 574/2022-408, protože jimi bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny.
V trestní věci stěžovatelky (obviněné) došlo k několika zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvostupňovému. Stěžovatelka byla obviněna ze spáchání přečinů nebezpečného vyhrožování a výtržnictví. Nejprve Okresní soud Praha - západ po provedeném dokazování v hlavním líčení postoupil věc stěžovatelky správnímu orgánu k projednání přestupku, neboť dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Ke stížnosti státního zástupce v neprospěch stěžovatelky však Krajský soud v Praze napadené usnesení zrušil a uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tato situace se znovu opakovala, tedy okresní soud (po dalším provedeném hlavním líčení) znovu postoupil věc správnímu orgánu k projednání přestupku, i toto rozhodnutí přitom krajský soud zrušil. Okresní soud tedy rozsudkem rozhodl tak, že stěžovatelku obžaloby zprostil, protože nevzal za prokázané, že by se stěžovatelka dopustila předmětného skutku. Celý incident nemohl být hodnocen ani jako výtržnictví, protože šlo o vzájemný konflikt, který ani svědkové nevnímali jako pohoršující. Rozsudek však k podanému odvolání krajský soud zrušil s tím, že skutkové závěry okresního soudu jsou nepřesvědčivé a že soud zcela rezignoval na řádné a logické vyhodnocení provedených důkazů. Okresní soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 20. 10. 2021 stěžovatelku uznal vinnou ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a podle stejného ustanovení ji odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Stěžovatelka a v její neprospěch státní zástupce brojili proti tomuto rozsudku odvoláním, které krajský soud svým napadeným usnesením ze dne 26. 1. 2022 zamítl. Stěžovatelka se domáhala zrušení tohoto usnesení dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 27. 7. 2022 odmítl.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítala, že okresní soud opakovaně dospěl k závěru pro stěžovatelku příznivému, a pouze v důsledku nepřípustného tlaku krajského soudu ji nakonec uznal vinnou.
Ústavní soud dal stěžovatelce za pravdu, stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil. V projednávané věci došlo k tzv. soudnímu ping-pongu, tedy opakovanému vracení věci odvolacím soudem soudu prvního stupně k (novému) rozhodnutí. Pochybení shledal Ústavní soud zjednodušeně řečeno v tom, že Krajský soud v Praze neústavně zasahoval do skutkových zjištění okresního soudu a tím jej přiměl k rozhodnutí o vině stěžovatelky.
Porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) představuje pokyn odvolacího soudu, jímž soudu prvního stupně výslovně ukládá určitý výsledek hodnocení důkazů, které provedl pouze soud prvního stupně, či vyvození z nich konkrétního skutkového zjištění. Porušení představuje také pokyn, kterým odvolací soud usiluje o takový cíl zastřeně. Pokud takový pokyn vede dokonce k odsouzení obviněného, představuje současně i porušení presumpce neviny (dle čl. 40 odst. 2 Listiny).
Věc stěžovatelky se v důsledku nálezu Ústavního soudu vrátí k dalšímu řízení před okresní soud. Ten nebude vázán pokyny krajského soudu, které považoval Ústavní soud v nálezu za neústavní.
Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu
Celý text nálezu sp. zn. IV. ÚS 2980/22
Diskuze k článku ()