Přitom tento muž stál přímo u vzniku Československa, byl prvním ministrem spravedlnosti nové republiky a nejdéle sloužícím představitelem Senátu mezi světovými válkami. Tak vám ho chci trochu připomenout:
JUDr. František Soukup
(*22. 8. 1871 Kamenná Lhota u Kutné Hory – †11. 11. 1940 Praha)
František Soukup vystudoval práva a věnoval se vlastní advokátní praxi. Brzy se zapojil do politického dění a vstoupil do sociální demokracie. Záhy díky svým vlastnostem, řečnickému talentu (vládl zvučným a podmanivým hlasem) a přesvědčení udělal politickou kariéru. Od roku 1907 byl poslancem říšské rady.
Za první světové války spolupracoval s odbojovou organizací Maffie. Stal se jednatelem Národního výboru a patřil zde k významným činitelům, řadí se k „Mužům 28. října“. Po vzniku Československa se stal prvním ministrem spravedlnosti a poslancem Národního shromáždění, v letech 1920–1929 byl místopředsedou senátu a potom až do roku 1939 jeho předsedou.
V době protektorátu Čechy a Morava byl Soukup dvakrát zatčen a až po zákroku Emila Háchy a Aloise Eliáše byl propuštěn. Krátce po druhém propuštění z vězení gestapa zlomený a zklamaný Soukup zemřel.[1]
Když nám před pár lety náš spolupracovník z Městského soudu v Praze Přemek Pokorný vyprávěl, že v obci, kde bydlí, je pamětní kámen v místě již zaniklého rodného domu JUDr. Františka Soukupa, rozhodli jsme se, asi pět soudců původem z Městského soudu, uctít den stého výročí vzniku republiky právě u tohoto pomníčku. Sešli jsme se tam s místními, s představiteli obce a ještě se členy fotbalového klubu a fanklubu Slavie Praha, protože Dr. Soukup byl navíc náruživým členem a příznivcem tohoto klubu (to mi osobně trochu kalí pohled na tuto osobnost :-)).
Mimochodem, nedorazil tehdy nikdo ani ze Sociální demokracie, ani Ministerstva spravedlnosti či ze Senátu.
Podruhé jsme se, v obdobném složení soudců a Slávistů, a tentokrát i jeden představitel ČSSD z Prahy 10, sešli na počest Dr. Soukupa u jeho hrobu až letos. Proč ta tříletá odmlka? Protože nikdo nevěděl, kde má tento mimořádný politik naší demokratické historie hrob!
Kolega Alexander Károlyi (nyní Vrchní soud v Praze) věnoval pátrání po hrobu velké úsilí. Vyprávění o jeho pouti řadou úřadů a hřbitovů, o rozhovorech s pamětníky, historiky a průvodci po hřbitovech by zasloužilo samostatné literární zpracování. Především však, po těch letech hledání a několika falešných stopách nás letos 28. října dovedl na Olšanské hřbitovy ke skromné urnové schránce ve zdi se jménem Dr. Soukupa a jeho ženy.
Mě nechybí honosné pomníky historických osob, vždyť je v tuzemsku často boříme, či alespoň odstraňujeme, ale v souvislosti s Františkem Soukupem jsem si uvědomil, jak si vůbec nepřipomínáme osobnosti, které skutečně vlastním nasazením budovali demokratickou tradici naší vlasti.
Dle Wikipedie[1]
Diskuze k článku ()