Zákoník práce nevylučuje, aby též zaměstnanec, kterému běží zkušební doba, čerpal během této doby dovolenou. Je to na rozhodnutí zaměstnavatele, a může se tak stát i v situaci, kdy zaměstnanec neodpracoval ještě takový počet hodin (násobků týdenní pracovní doby), aby mu vzniklo právo alespoň na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Ostatně sám zákoník práce ve svém § 217 odst. 2 stanoví, že zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když tento dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru. To platí též pro případ plynoucí zkušební doby.

Zaměstnavatel se nemusí obávat, že kdyby zaměstnanec vyčerpal z dovolené více, než na jakou mu nakonec vznikne právo, na svoji „dobrotu“ doplatí. V takovém případě je totiž zaměstnanec povinen zaměstnavateli vyplacenou náhradu vrátit (viz ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce) a jak vyplývá z ustanovení § 147 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, zaměstnavatel mu dokonce může odpovídající částku srazit jednostranně ze mzdy (platu).

Důvodem pro obavy zaměstnavatele není ani domněnka, že tím přichází o možnost si zaměstnance vyzkoušet, protože v době dovolené zaměstnanec nekoná práci, ale zkušební doba běží dál. Stačí se podívat do ustanovení § 35 odst. 4 zákoníku práce, dle kterého se zkušební doba mj. o dobu celodenní dovolené prodlužuje.