Dobrý den,

jak sama zmiňujete, při vysílání zaměstnanců do zemí EU/mimo EU je nutné mít formulář A1, souhlas s vysláním na pracovní cesty, a další Vámi zmíněné podklady. Dále je nutno mít Evropský průkaz zdravotního pojištění a kopii pracovní smlouvy, která doloží formu pracovního poměru k zaměstnavateli a délku jejího trvání. Dalším vhodným dokumentem je doklad potvrzující výši mzdy a kopie smlouvy (či objednávky) na prováděnou službu. Je také třeba důkladně vést knihu o docházce s vyznačením příchodu na pracoviště, odchodu z něj, přestávek apod., aby bylo možné dokázat, že jsou respektována všechna příslušná pravidla dané země. Dále je vhodné se informovat, zda země uplatňuje nadstavbový systém sociální ochrany zaměstnanců. V případě, že vysíláte zaměstnance do zahraničí mimo EU, je nutné, mimo splnění výše uvedených požadavků pro vyslání zaměstnance do zemí EU, splnit také požadavek získat pro Vašeho zaměstnance příslušná pobytová anebo pracovní oprávnění, a to v předstihu.

Dále se může jednat především o povinnost:

• oznámit vyslání zaměstnance příslušnému úřadu přijímajícího státu;

• určit kontaktní osobu pro účely příslušného úřadu přijímajícího státu;

• uchovávat a zpřístupňovat vybrané pracovněprávní dokumenty v úředním jazyce přijímajícího státu (např. pracovní smlouvu, výplatní pásky, rozvrh pracovní doby);

• evidovat dobu vyslání a podle její délky aplikovat pracovněprávní předpisy přijímajícího státu atd.

Daňová legislativa většiny jurisdikcí nezaznamenala žádné změny pravidel pro určení místa zdanění příjmu ze závislé činnosti zaměstnanců, určení tzv. daňového rezidenství a určení tzv. stálé provozovny zaměstnavatele. Je třeba brát v úvahu veškeré obecné souvislosti a pravidla mezinárodního zdaňování zaměstnanců i zaměstnavatelů. Jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele, mohou vznikat v zemi vyslání nezanedbatelné daňové povinnosti.

V případě vysílání zaměstnanců do třetích zemí je také nezbytné ověřit si podmínky pro konkrétní hostitelskou zemi.

Dále je pro potřeby vyslání zaměstnanců na tuzemské či zahraniční pracovní cesty dobré mít vypracovaný vnitřní právní předpis. Vnitřním předpisem definujete povinnosti zaměstnance v průběhu a po skončení pracovní cesty, současně také povinnosti své jako zaměstnavatele.