Jako vlastník pozemku můžete se svou nemovitou věcí nakládat, upravovat ji či zvelebovat různým způsobem, avšak vždy pouze v mezích zákona.

Terénní úpravou se podle stavebního zákona rozumí zemní práce a změny terénu, kterými se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry.

Za terénní úpravy se považují i úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu, úpravy pozemků pro odstavné a skladovací plochy apod.

Při provádění terénních úprav je nutné dbát na řádnou přípravu a počínat si vždy tak, aby nedocházelo ke kolizi vzájemných práv vlastníků sousedních pozemků, neboť i terénní úpravy či výsadba stromů mohou být následně zdrojem obtěžování nad míru přiměřenou poměrům – může jít o imise, různé otřesy, odnětí výhledu, spad listí či plodů apod.

Bez jakéhokoli rozhodnutí – tj. územního souhlasu, ohlášení či stavebního povolení lze provádět pouze některé terénní práce, což se týká úprav terénu do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady.

Získání územního souhlasu (namísto územního rozhodnutí) pro provádění terénních úprav postačuje u úprav do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře nad 300 m2 nejvíce však do 1000 m2 na pozemcích, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím a opět pokud nedochází k nakládání s odpady. V závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. Pokud shledá záměr přípustným, může stanovit podmínky pro jeho uskutečnění.

Podkladem pro získání stavebního povolení nebo ohlášení je potom právě územní souhlas nebo územní rozhodnutí. Ohlášení stavebnímu úřadu postačí u terénních úprav do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře nad 300 m2 nejvíce však do 1000 m2 na pozemcích, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím a opět pokud nedochází k nakládání s odpady. V ostatních případech již bude nutné stavební povolení.

Terénní úpravy do větší hloubky je nutno (dle zákona o státní památkové péči) nahlásit ještě archeologickému ústavu, a to za účelem předchozího provedení výzkumu.

Je také nutno mít na paměti, že provedení terénní úpravy bez souhlasu stavebního úřadu nebo v rozporu s jeho souhlasem je přestupkem, za který hrozí sankce do výše až 200.000,- Kč. V chráněném území pak až do 2 mil. Kč.

Pokud jde o výsadbu stromů, je tato situace, kdy jde o vysazení jednoho či dvou samostatných stromů, omezena v zásadě pouze ustanovením § 1017 občanského zákoníku, jež stanoví, že: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.“ Z uvedeného odstupu od hranice pozemku však existují výjimky, a to tehdy, je-li na sousedním pozemku les, sad, rozhrada nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Dále platí, že strom je ve vlastnictví toho vlastníka pozemku, z něhož vyrůstá kmen. Avšak pokud jsou stromy umístěny v linii hranice pozemků, tvoří tak z právního hlediska rozhradu, která je ve společném vlastnictví sousedících pozemků.

Žádat odstranění stromů z těsné blízkosti sousedské hranice lze potom pouze s ohledem na tzv. ,,rozumné důvody“ – např. v případě nadměrného zastínění sousedního pozemku či hrozícího vyčerpání podzemní vláhy.

AK CIKR - https://www.cikr.cz/