Dluh 10 let po rekodifikaci soukromého práva

Rok 2024 je jedenáctým rokem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

PM
vedoucí advokát v advokátní kanceláři PORTOS
Uzákonění záruky dostupnosti sociální služeb
Foto: Fotolia

Ačkoliv do českého právního řádu přinesl počínaje 1. 1. 2014 celou řadu nových či spíše staronových institutů soukromého práva, institut dluhu a korelující institut pohledávky zůstal stejný. Pohledávka je stále stejným právem věřitele na plnění odpovídající dluhu jako povinnosti dlužníka plnit, a to po celých více než 10 let účinnosti občanského zákoníku.

Rok 2024 je jedenáctým rokem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ačkoliv do českého právního řádu přinesl počínaje 1. 1. 2014 celou řadu nových či spíše staronových institutů soukromého práva, institut dluhu a korelující institut pohledávky zůstal stejný. Pohledávka je stále stejným právem věřitele na plnění odpovídající dluhu jako povinnosti dlužníka plnit, a to po celých více než 10 let účinnosti občanského zákoníku. 

Ústavní soud ve své judikatuře interpretuje a ukotvuje základní principy nejen soukromého práva. Např. nálezem ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, konstatoval: „Ústavní soud se hlásí k maximě „dluhy se mají platit“ – jedná se o jeden ze základních kamenů funkčních hospodářských vztahů ve společnosti.“

Zákonodárce však v průběhu posledních 10 let přijal do právního řádu České republiky celou řadu novelizačních předpisů insolvenčního a exekučního práva, které významně oslabují institut pohledávky. Postupné zmírňování pravidel pro institut oddlužení v insolvenci vedoucí až k aktuálně legislativně přijatému zkrácení splátkování na 3 roky či opakující se tzv. milostivá léta pro exekuci vysílají morálně hazardní signál společnosti, že dluhy nemusí být hrazeny a zásada pacta sunt servanda významně oslabuje.

Pokud věřitel před 10 lety poskytl plnění dlužníkovi a vznikla mu pohledávka, má takový věřitel stále stejné prostředky k jejímu vymožení i v současnosti. Dobytnost a návratnost takové pohledávky je nyní v roce 2024 však zcela jiným kvalitativním parametrem.

Exekuční pohled

V rámci právních předpisů regulujících exekuční vymáhání dobrovolně nesplněných povinností plnit přistoupil zákonodárce v posledních 4 letech k metodice „co rok, to milostivé léto“. Ačkoliv z úst politických reprezentantů již při prvním takto zásadním zásahu do práv věřitelů bylo slyšeno, že jde o první a poslední výjimečnou příležitost pro dlužníky, opak je pravdou.

Milostivé léto I

Zákonem č. 286/2021 Sb. v části druhé čl. IV bod 25 přinesl zákonodárce do českého právního řádu institut tzv. veřejnoprávního milostivého léta. Jednalo se v novodobé historii o zcela bezprecedentní zásah do exekučně vymáhaných dluhů. V časovém intervalu od 28. října 2021 do 28. ledna 2022 mohly být exekučně vymáhané povinnosti dlužníkovi odpuštěny, a to za velmi mírných podmínek. Uhradil-li dlužník exekučně vymáhanou jistinu a náklady exekuce ve výši 750 Kč (+ DPH, byl-li exekutor jejím plátcem), bylo mu odpuštěno veškeré příslušenství pohledávky a náklady exekuce. Transakční náklady, které věřitel vynaložil na vymožení svého práva, tak nebyly žádným způsobem kompenzovány. 

V rámci milostivého léta I. se dlužníci mohli osvobodit od svých dluhů za veřejnoprávními subjekty, zejména pak dluhů na zdravotním pojištění, dluhů za municipalitami, nezaplacených pokut nebo koncesionářských poplatků. Právní úprava citovaného zákona dopadla rovněž na dluhy za nájem v obecním bytě nebo dluhy vůči některým dodavatelům energií.

Z dat publikovaných Exekutorskou komorou ČR vyplynulo, že v rámci milostivého léta I. bylo zastaveno 42 tisíc exekucí, což působí jako enormní číslo; ve skutečnosti se ale jednalo pouze o 3,2% v té době vedených exekučních řízení. Dlužníkům, kteří agregovaně zaplatili svým věřitelům na jistinách 390 mil. Kč, bylo odpuštěno příslušenství ve výši 1,55 mld. Kč. To znamená, že průměrně bylo v každé exekuci dlužníkovi odpuštěno příslušenství ve výši 37 000 Kč. 

Milostivé léto II

Zákonodárci i přes veškerá ujištění o jedinečnosti milostivého léta I. přijali v roce 2022 zákonem č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů, milostivé léto s pořadovým číslem II. 

I toto milostivé léto se vztahovalo na dluhy vůči veřejnoprávním subjektům, tj. mj. územním samosprávným celkům, státním příspěvkovým organizacím, státním podnikům, zdravotním pojišťovnám nebo Českému rozhlasu a České televizi. Svými podmínkami tak významně napodobilo první kolo, kdy i zde se jednalo o výseč dluhů vymáhaných soudními exekutory.

Interval pro milostivé léto II. byl nastaven na období od 1. září 2022 do 30. listopadu 2022, vztahoval se však pouze na exekuce zahájené před 28. říjnem 2021, tedy prvním kolem milostivého léta.

Oproti první vlně, kde dlužníci museli splatit dlužnou jistinu a náklady exekuce v paušální výši 750 Kč (případně navýšené o DPH), se k ponechané povinnosti uhradit jistinu zvedla paušální náhrada nákladů exekuce na dvojnásobek, tedy částku 1 500 Kč (případně rovněž navýšené o DPH, byl-li soudní exekutor jejím plátcem).

Lze tedy uzavřít, že milostivé léto ve své původní podobě nebylo pouze tříměsíční, ale touto replikací se dlužníkům otevřelo další stejně dlouhé období pro čerpání benefitu odpuštění příslušenství vymáhaných dluhů.

Do milostivého léta II. se zapojily dobrovolně rovněž některé soukromoprávní subjekty, např. banky.

Milostivé léto III

Oproti shora uvedeným milostivým létům se jeho třetí podoba netýkala dluhů vymáhaných soudním exekutorem, ale pouze dluhů vymáhaných daňovou exekucí. Zákonem č. 182/2023 Sb., o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů, zavedl zákonodárce možnost se výhodně osvobodit od dluhů na sociálním pojištění, na daních či justičních pohledávkách. 

Milostivé léto III. se týkalo dluhů vzniklých do 30. září 2022 a pro jejich úhradu byl vymezen oproti prvním dvěma milostivým létům delší interval, a sice od 1. července 2023 do 30. listopadu 2023. Podle vzoru svých předchůdců bylo i nyní za podmínky zaplacení jistiny možné dosáhnout osvobození od příslušenství tvořeného úroky, penále, pokutami za opožděné podání daňového přiznání a také náklady exekuce. Žádná paušální náhrada exekučních nákladů tedy nově dlužníkům stanovena nebyla.

Citovaný zákon posunul hranici odpouštění do takové míry, že v některých případech bagatelních dluhů tyto zanikly ex lege. Pokud nedoplatky na dani z nemovitých věcí dosahovaly maximálně částky 30 Kč a v ostatních případech maximálně částky 200 Kč a pokud u jednoho správce daně kumulativně nepřesahovaly částku 1 000 Kč, došlo k jejich zániku přímo 1. července 2023.

Milostivé léto IV

Dosud poslední milostivé léto přinesl do českého právního řádu zákon č. 152/2024 Sb., o mimořádném odpuštění penále z pojistného na veřejné zdravotní pojištění. 

Milostivé léto s pořadovým číslem IV. probíhá od 1. července 2024 a skončí k 30. listopadu 2024, a to pro dluhy na veřejném zdravotním pojištění vzniklé do 31. prosince 2023. I zde je jediná soluční povinnost dlužníka vztažena k jistině dluhu, přičemž příslušenství je dlužníkovi odpuštěno zcela.

I přes odůvodněné argumenty zákonodárce o správném záměru vrátit exekučně zatíženou část populace do ekonomicky produktivní a transparentní pozice nejsou mimo milostivé léto I. zpracována data o dopadu těchto legislativních předpisů do exekučního zatížení obyvatelstva. Zákonodárce bez relevantních dat přijímá další a další zákony umožňující dlužníkům zbavit se významné části jejich dluhů, aniž by však provedl vyhodnocení dopadů nejen do sféry dlužníků, ale i do sféry věřitelů. V takové debatě je argument inflací zcela lichý, jelikož inflace postihuje dlužníka stejně jako věřitele. Pokud tedy věřitel peněžní prostředky nedostává ve lhůtě splatnosti a musí je žalovat a následně exekučně vymáhat, dochází k významné časové ztrátě na jeho straně, která by měla být kompenzována právě příslušenstvím. Jednoduché škrty tohoto příslušenství zasahují pouze stranu věřitele.

I když zákonodárce právní předpisy tzv. milostivých let nazývá legislativně „mimořádné“ či „zvláštní“, dosud se drží pravidla jednoho milostivého léta na jeden kalendářní rok. 

Insolvenční pohled

Insolvenční pohled bude v tomto článku reprezentován optikou institutu oddlužení, jelikož právě v oddlužení usilují dlužníci o beneficium osvobození od dluhů, které se jim nepodaří během splátkování uhradit plně v insolvenčním řízení.

Do 31. května 2019 bylo oddlužení nastaveno tak, že dlužník musel ve splátkovém kalendáři po dobu 5 let svým věřitelům ze svých příjmů prostřednictvím insolvenčního správce splácet své dluhy. Chtěl-li dosáhnout beneficia osvobození od neuhrazených dluhů, musel svým věřitelům uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Neměl-li dlužník takovou ekonomickou nabídku již při podání insolvenčního návrhu, nemohl obecně do oddlužení vůbec vstoupit.

Tzv. oddlužovací novelou insolvenčního zákona (zákon č. 31/2019 Sb.), byla základní premisa 60měsíčního splátkového kalendáře obhajitelně prolomena ve prospěch tzv. zvlášť zranitelných osob. Pro starobní důchodce a invalidní důchodce ve II. nebo III. stupni se splátkování zkrátilo na 36 měsíců, tedy 3 roky. Současně, pokud dlužník zaplatí alespoň 60% pohledávek nezajištěných věřitelů nejpozději v 36. měsíci splátkového kalendáře, je jeho oddlužení rovněž splněno. Zákonem č. 230/2019 Sb. pak bylo 3leté oddlužení umožněno rovněž dlužníkům, jejichž dluhy alespoň ze 2/3 vznikly před 18 rokem jejich věku. Ostatním dlužníkům běží standardní 5leté oddlužení.

Oddlužovací novela prolomila kromě délky doby oddlužení rovněž předpoklad minimálního procentuálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Při posouzení splnění oddlužení tak insolvenční soudy nově nezkoumají primárně splnění 30% uspokojení pohledávek, ale musí vzít v úvahu okolnosti, zda dlužník vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Je tak možné a insolvenční praxe takové předpoklady potvrzuje, aby do oddlužení byli vpuštěni i dlužníci s předpokládaným uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů v jednotkách procent. Již takové zmírnění podmínek oddlužení dává dlužníkům jedinečnou šanci se výhodně osvobodit od svých dluhů.

Jelikož pravidla stanovená oddlužovací novelou platila pro ta insolvenční řízení, v nichž byl zjištěn úpadek po 1. červnu 2019, a s přihlédnutím k standardní době mezi povolením a schválením oddlužení, očekává se na podzim roku 2024 ukončení významné části prvních oddlužení povolených podle novelizovaného insolvenčního zákona. Právě v tomto období bude tvořena relevantní judikatura insolvenčních soudů k vyhodnocení, zda dlužník vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

Na tyto závěry však český zákonodárce nečekal a přijal další novelu insolvenčního zákona (zákon č. 252/2024 Sb.), a to s účinností od 1. října 2024. Se záštitou nutnosti transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení, byla zkrácena doba splátkování v oddlužení plošně pro všechny dlužníky na 3 roky.

Ačkoliv směrnice předpokládá druhou šanci v 3letém horizontu pouze pro podnikatele (významná menšina všech dlužníků v oddlužení), český zákonodárce striktně zkracuje dobu splátkového kalendáře pro všechny dlužníky. Věřitelé tak přicházejí o potenciálně 24 měsíců splátkového kalendáře, tj. 24 rozvrhů ze srážek z příjmu dlužníka. Tento zásah však není jakkoliv na straně věřitelů kompenzován. 

Podle dat renomované společnosti InsolCentrum, s.r.o. dlužníci v letech 2013 až 2018 splatili věřitelům v průměru 56% ze svých dluhů. Oproti tomu je odhadováno, že v tříletém oddlužení může dojít k dramatickému snížení průměrného uspokojení až na úroveň 6,5% z dluhů.[1]

Jaké budou pevné body pohledávek a dluhu?

Shora popsanými legislativními zásahy je společnosti vysílán zřejmý signál, který paradoxně obrací vzhůru nohama judikaturu Ústavního soudu a přesvědčuje o závěru, že „dluhy se plnit nemusejí“. Takové počínání je jistě balancování na tenké hranici mezi ekonomickou stabilitou, vymahatelností práva a dobytností pohledávek na jedné straně a rozpadem věřitelsko-dlužnických vztahů, prodražováním úvěrů a investiční nejistotou na druhé straně. Je na místě se skutečně zamyslet, kam vedou kroky zákonodárce, aby institut pohledávky a dluhu v dalších 10 letech účinnosti občanského zákoníku neztratil své pevné body.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2024.


[1] INSOLCENTRUM, S.R.O. Ekonomické, sociální a politické dopady novely oddlužení. Online. Dostupné z: https://www.insolcentrum.cz/ekonomicke-socialni-a-politicke-dopady-novely-oddluzeni/. [cit. 2024-09-07].

 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články