Nahrávání lékaře? U stížností nic neobvyklého.

Autorka představuje téma použitelnosti nahrávek z praxe ombudsmana při vyřizování stížností ve zdravotnictví. Mnohdy se jedná o nahrávky komunikace bez souhlasu nahrávaných. Stížnost například obsahuje námitku ohledně vhodnosti chování personálu a stěžovatel požaduje omluvu za konkrétní výroky.[1]

Stížnostní mechanismus ve zdravotnictví

V případě nespokojenosti s postupem personálu nemocnice je možné podat stížnost poskytovateli zdravotních služeb (tedy přímo nemocnici). Pokud vyřízení není dostatečné, lze další stížnost směřovat na krajský úřad nebo v Praze na magistrát (dále jen „úřad“).[2] Na ombudsmana se lze obrátit, až pokud stěžovatel není spokojen ani s vyřízením věci daným úřadem.[3]

Přípustnost a použitelnost nahrávek

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.[4] Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam.

Svolení k použití zvukového záznamu není třeba, pokud se pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Současně zvukový záznam nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.[5]

Ombudsman vyhodnocoval použitelnost nahrávek a dospěl „k závěru, že k zásahu do osobnostních práv lékařky dojít nemohlo, neboť obsah hovoru mezi lékařkou a stěžovatelkou nelze považovat za projev osobní povahy, naopak se jedná o projev v souvislosti s výkonem povolání. Ochranu soukromí totiž nelze aplikovat na případy, kdy projevy osob nemají osobní povahu.“ Tajné pořizování nahrávek chápe jako nástroj k ochraně slabší strany, která nemá mnohdy jak jinak svá tvrzení prokázat.[6]

Úřad tak má chování zdravotníků z nahrávek vyhodnotit a uvést své hodnocení ve vyřízení stížnosti. Nestačí pouhé konstatování, že nahrávka byla pořízena bez souhlasu osoby ani to, že úřad má další důkazy a proto se jí nebude zabývat.

Úřad se také nemůže pouze odkázat na pochybnosti o pravosti a úplnosti nahrávek.[7] Ombudsman však připustil omezené použití nahrávek, na kterých totožnost osob ani jejich projevy nejsou zřetelné.[8]

Plošný zákaz nahrávek ve vnitřním řádu

Ombudsman odmítl také situaci, že se pacient má řídit zákazem jakéhokoli nahrávání u poskytovatele zdravotních služeb,[9] který formuloval ve svém vnitřním řádu.

Ombudsman upozorňuje, že takovýto zákaz ve vnitřním řádu popírá práva pacientů a z toho důvodu není vymahatelný. Vnitřní řád by ho neměl vůbec obsahovat. Přestože platí, že pacient je povinen řídit se vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb,[10] vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná.[11]

Shrnutí

V rámci vyřizování stížností se setkáváme s pořízením nahrávek komunikace a jejich přiložením ke stížnosti. Tyto nahrávky pak mají úřady samostatně vyhodnotit. Nutno říct, že nahrávka může být značně autentická a obsahovat i doprovodné zvuky. To se promítne ve vyřízení stížnosti.

Do budoucna lze kromě komunikace očekávat i požadavky na nahrávání průběhu výkonu a jejich případné přezkoumání. U těchto kroků je třeba mít na paměti, že nahrávání může narušit důvěru mezi lékařem a pacientem.