Nahrávání lékaře? U stížností nic neobvyklého.

Autorka představuje téma použitelnosti nahrávek z praxe ombudsmana při vyřizování stížností ve zdravotnictví. Mnohdy se jedná o nahrávky komunikace bez souhlasu nahrávaných. Stížnost například obsahuje námitku ohledně vhodnosti chování personálu a stěžovatel požaduje omluvu za konkrétní výroky.[1]

Stížnostní mechanismus ve zdravotnictví

V případě nespokojenosti s postupem personálu nemocnice je možné podat stížnost poskytovateli zdravotních služeb (tedy přímo nemocnici). Pokud vyřízení není dostatečné, lze další stížnost směřovat na krajský úřad nebo v Praze na magistrát (dále jen „úřad“). Na ombudsmana se lze obrátit, až pokud stěžovatel není spokojen ani s vyřízením věci daným úřadem.[3][2]

Přípustnost a použitelnost nahrávek

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam.[4]

Svolení k použití zvukového záznamu není třeba, pokud se pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Současně zvukový záznam nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.[5]

Ombudsman vyhodnocoval použitelnost nahrávek a dospěl „k závěru, že k zásahu do osobnostních práv lékařky dojít nemohlo, neboť obsah hovoru mezi lékařkou a stěžovatelkou nelze považovat za projev osobní povahy, naopak se jedná o projev v souvislosti s výkonem povolání. Ochranu soukromí totiž nelze aplikovat na případy, kdy projevy osob nemají osobní povahu.“ Tajné pořizování nahrávek chápe jako nástroj k ochraně slabší strany, která nemá mnohdy jak jinak svá tvrzení prokázat.[6]

Úřad tak má chování zdravotníků z nahrávek vyhodnotit a uvést své hodnocení ve vyřízení stížnosti. Nestačí pouhé konstatování, že nahrávka byla pořízena bez souhlasu osoby ani to, že úřad má další důkazy a proto se jí nebude zabývat.

Úřad se také nemůže pouze odkázat na pochybnosti o pravosti a úplnosti nahrávek. Ombudsman však připustil omezené použití nahrávek, na kterých totožnost osob ani jejich projevy nejsou zřetelné.[8][7]

Plošný zákaz nahrávek ve vnitřním řádu

Ombudsman odmítl také situaci, že se pacient má řídit zákazem jakéhokoli nahrávání u poskytovatele zdravotních služeb, který formuloval ve svém vnitřním řádu.[9]

Ombudsman upozorňuje, že takovýto zákaz ve vnitřním řádu popírá práva pacientů a z toho důvodu není vymahatelný. Vnitřní řád by ho neměl vůbec obsahovat. Přestože platí, že pacient je povinen řídit se vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb, vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná.[11][10]

Shrnutí

V rámci vyřizování stížností se setkáváme s pořízením nahrávek komunikace a jejich přiložením ke stížnosti. Tyto nahrávky pak mají úřady samostatně vyhodnotit. Nutno říct, že nahrávka může být značně autentická a obsahovat i doprovodné zvuky. To se promítne ve vyřízení stížnosti.

Do budoucna lze kromě komunikace očekávat i požadavky na nahrávání průběhu výkonu a jejich případné přezkoumání. U těchto kroků je třeba mít na paměti, že nahrávání může narušit důvěru mezi lékařem a pacientem.