Preventivní restrukturalizace, zakotvená v českém právním řádu zákonem č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci (dále jen "ZOPR"), představuje revoluční koncept v oblasti řešení podnikových krizí. Tento institut, inspirovaný evropskou směrnicí 2019/1023, si klade za cíl poskytnout podnikatelům v obtížích možnost "ekonomického restartu" ještě před tím, než se ocitnou v úpadku.
Podstata preventivní restrukturalizace spočívá v umožnění podnikatelům ve finančních potížích pokračovat v provozování jejich obchodního závodu, a to prostřednictvím přijetí různých restrukturalizačních opatření. Tato opatření jsou nejprve navržena v tzv. sanačním projektu a následně zakotvena do restrukturalizačního plánu, se kterým musí vyslovit souhlas věřitelé v postavení dotčených stran.
Klíčovým aspektem preventivní restrukturalizace je její dobrovolnost a flexibilita. Na rozdíl od insolvenčního řízení, které je často vnímáno jako stigmatizující a může vést k likvidaci podniku, preventivní restrukturalizace nabízí šanci na záchranu životaschopných částí firmy a zachování pracovních míst.
Tento nový nástroj však s sebou přináší řadu otázek a nejasností, které je třeba adresovat. Jednou z nejvýznamnějších je problematika daňových pohledávek v kontextu preventivní restrukturalizace. Může se finanční úřad stát dotčeným věřitelem? Lze daňové nedoplatky zahrnout do restrukturalizačního plánu? A jak se vypořádat s případným konfliktem mezi ZOPR a daňovým řádem?
Další důležitou otázkou je rozsah aplikovatelnosti preventivní restrukturalizace. ZOPR jasně stanoví, že tento institut mohou využít pouze obchodní korporace, nikoli fyzické osoby (§ 3 odst. 1 ZOPR). Zároveň je preventivní restrukturalizace zapovězena subjektům sledujícím nepoctivý záměr, nacházejícím se v úpadku ve formě platební neschopnosti nebo v likvidaci (§ 4 odst. 2 a § 5 ZOPR).
V následujících sekcích se budeme podrobně věnovat těmto klíčovým aspektům preventivní restrukturalizace. Prozkoumáme její právní rámec, mechanismy fungování a potenciální dopady na podnikatelské prostředí v České republice. Zaměříme se také na praktické aspekty implementace tohoto institutu, včetně role restrukturalizačního soudu a restrukturalizačního správce.
V dnešním dynamickém světě, kde ekonomické výzvy přicházejí často nečekaně a s velkou intenzitou, představuje preventivní restrukturalizace potenciálně životně důležitý nástroj pro zachování konkurenceschopnosti českých podniků. Pojďme se tedy společně ponořit do detailů tohoto fascinujícího právního institutu a objevit jeho potenciál pro revitalizaci české ekonomiky.
Právní rámec preventivní restrukturalizace
Zákon o preventivní restrukturalizaci č. 284/2023 Sb. (ZOPR) představuje zásadní milník v českém právním řádu. Tento legislativní akt, účinný od 23. září 2023, přináší do našeho právního prostředí zcela nový institut, který má potenciál výrazně ovlivnit způsob, jakým se v České republice přistupuje k řešení finančních obtíží podnikatelských subjektů.
Hlavní cíle a principy
Primárním cílem ZOPR je poskytnout podnikatelům nástroj, který jim umožní řešit hrozící úpadek ještě předtím, než skutečně nastane. Jedná se o proaktivní přístup, který má zabránit zbytečným insolvencím a zachovat životaschopné podniky. Zákon vychází z předpokladu, že včasná intervence může vést k efektivnějšímu řešení finančních problémů a minimalizaci negativních dopadů na ekonomiku jako celek.
Klíčovým principem preventivní restrukturalizace je dobrovolnost. Na rozdíl od insolvenčního řízení, které je často vnímáno jako poslední možnost, preventivní restrukturalizace nabízí podnikatelům možnost iniciativně přistoupit k řešení svých finančních obtíží. Tento přístup podporuje zodpovědné podnikání a motivuje podnikatele k včasnému jednání.
Dalším důležitým prvkem je flexibilita. ZOPR poskytuje rámec pro individualizovaná řešení, která mohou být přizpůsobena konkrétním potřebám a situaci každého podnikatele. Tato flexibilita se odráží v možnosti vyjednávání s věřiteli a v různých formách restrukturalizačních opatření, která mohou být přijata.
Zákon také klade důraz na transparentnost a ochranu práv všech zúčastněných stran. Zavádí mechanismy, které mají zajistit spravedlivé zacházení s věřiteli a zároveň poskytnout dlužníkovi prostor pro ozdravení jeho podnikání.
Klíčové pojmy
Sanační projekt je jedním z ústředních pojmů ZOPR. Jedná se o prvotní dokument, který podnikatel vypracovává jako výchozí bod preventivní restrukturalizace. Sanační projekt lze přirovnat k diagnostickému nástroji, který má za úkol identifikovat příčiny finančních obtíží a navrhnout cesty k jejich překonání. Je to jakýsi plán první pomoci pro podnik v nesnázích.
Konkrétně sanační projekt obsahuje:
- Analýzu současné ekonomické situace podniku
- Identifikaci hlavních příčin finančních obtíží
- Návrh opatření k překonání krize
- Předběžný časový harmonogram restrukturalizace
- Odhad nákladů spojených s restrukturalizací
Sanační projekt slouží jako podklad pro jednání s věřiteli a pro rozhodnutí o zahájení formální preventivní restrukturalizace. Je to živý dokument, který se může v průběhu procesu vyvíjet a upřesňovat.
Restrukturalizační plán je naproti tomu detailnější a právně závazný dokument, který vychází ze sanačního projektu, ale jde do mnohem větší hloubky a konkrétnosti. Restrukturalizační plán je výsledkem jednání mezi dlužníkem a jeho věřiteli a představuje závaznou mapu cesty k finanční stabilitě podniku.
Restrukturalizační plán typicky zahrnuje:
- Podrobný popis restrukturalizačních opatření
- Časový harmonogram implementace jednotlivých kroků
- Finanční projekce ukazující očekávaný vývoj podniku po restrukturalizaci
- Rozdělení věřitelů do skupin a způsob uspokojení jejich pohledávek
- Podmínky pro schválení plánu jednotlivými skupinami věřitelů
- Mechanismy monitorování plnění plánu
Restrukturalizační plán musí být schválen věřiteli a následně potvrzen soudem, aby se stal právně závazným. Je to klíčový dokument, který určuje budoucnost restrukturalizovaného podniku a práva a povinnosti všech zúčastněných stran.
Evropská legislativa
Zákon o preventivní restrukturalizaci není izolovaným českým právním aktem, ale je součástí širšího evropského legislativního rámce. Tento rámec reflektuje snahu Evropské unie o harmonizaci přístupů k řešení finančních obtíží podniků napříč členskými státy.
Směrnice EU 2019/1023
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení je klíčovým evropským legislativním aktem v této oblasti. Tato směrnice, často označovaná jako "Směrnice o restrukturalizaci a insolvenci", stanovuje minimální standardy, které musí členské státy implementovat do svých právních řádů.
Hlavní cíle směrnice zahrnují: a) Zajištění přístupu k rámcům preventivní restrukturalizace b) Umožnění dlužníkům ve finančních obtížích pokračovat v podnikání c) Předcházení insolvenci a likvidaci životaschopných podniků d) Ochrana pracovních míst a zachování ekonomické hodnoty e) Zvýšení účinnosti restrukturalizačních a insolvenčních řízení.
Směrnice klade důraz na tzv. druhou šanci pro podnikatele, což je filozofie, která se prolíná i českým ZOPR. Jde o to, aby podnikatelé, kteří se dostali do finančních obtíží nikoliv v důsledku podvodu či hrubé nedbalosti, měli možnost své podnikání ozdravit a pokračovat v něm.
Nařízení EU 2015/848
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení je dalším důležitým prvkem evropského právního rámce. Toto nařízení se primárně zaměřuje na přeshraniční aspekty insolvence a restrukturalizace.
Klíčové body nařízení zahrnují:
- Určení příslušnosti soudů v přeshraničních insolvenčních řízeních
- Stanovení rozhodného práva
- Uznávání a výkon rozhodnutí v insolvenčních věcech napříč EU
- Koordinace souběžných řízení týkajících se stejného dlužníka
Ačkoli se toto nařízení primárně týká insolvenčních řízení, má významný dopad i na preventivní restrukturalizace, zejména v případech, kdy má podnik aktivity ve více členských státech EU. ZOPR musí být v souladu s tímto nařízením, aby byla zajištěna právní jistota a předvídatelnost v přeshraničních situacích.
Právní rámec preventivní restrukturalizace v České republice je komplexním systémem, který kombinuje národní legislativu s evropskými směrnicemi a nařízeními. Tento rámec poskytuje podnikatelům nové nástroje pro řešení finančních obtíží, přičemž zohledňuje zájmy všech zúčastněných stran a širší ekonomické dopady. Efektivní využívání tohoto právního rámce má potenciál přispět k větší stabilitě podnikatelského prostředí a k zachování ekonomické hodnoty v případech, kdy se podniky dostanou do finančních obtíží.
Daňové pohledávky v kontextu preventivní restrukturalizace
Jednou z klíčových otázek, která se v souvislosti se zákonem o preventivní restrukturalizaci objevuje, je postavení daňových pohledávek v rámci preventivní restrukturalizace.
Absence explicitního vyloučení daňových pohledávek
ZOPR explicitně nevylučuje daňové pohledávky z procesu preventivní restrukturalizace. To na první pohled může vyvolávat dojem, že tyto pohledávky lze do restrukturalizace zahrnout. Takový závěr by však byl příliš zjednodušující a nerespektoval by specifickou povahu daňových pohledávek a postavení správce daně.
Představme si hypotetickou situaci: Společnost ABC, s.r.o., se ocitla ve finančních potížích a zvažuje využití institutu preventivní restrukturalizace. Mezi jejími závazky figuruje i daňový nedoplatek ve výši 5 milionů Kč. Může společnost ABC zahrnout tento nedoplatek do restrukturalizačního plánu? Odpověď není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Interpretace pojmu "dotčená strana" ve vztahu k finančnímu úřadu
Klíčovým pojmem pro pochopení problematiky je dotčená strana. ZOPR definuje dotčenou stranu jako věřitele, jehož pohledávka má být restrukturalizačním plánem dotčena. Otázkou zůstává, zda lze finanční úřad považovat za "dotčenou stranu" ve smyslu ZOPR.
Při interpretaci tohoto pojmu je třeba vzít v úvahu několik faktorů:
- Veřejnoprávní povaha daňových pohledávek: Daňové pohledávky mají specifický charakter vyplývající z veřejného práva. Nejsou běžným soukromoprávním závazkem, ale povinností vyplývající ze zákona.
- Omezená dispoziční pravomoc správce daně: Na rozdíl od soukromých věřitelů nemá správce daně volnou dispozici s daňovými pohledávkami. Jeho pravomoci jsou striktně vymezeny daňovým řádem.
- Princip zákonnosti ve veřejné správě: Správce daně může postupovat pouze v mezích zákona. Pokud tedy ZOPR výslovně neupravuje postavení správce daně jako dotčené strany, je otázkou, zda může toto postavení vůbec zaujmout.
Představme si metaforu: Daňová pohledávka je jako řeka, která má jasně vymezené koryto dané zákonem. Preventivní restrukturalizace se podobá snaze změnit tok této řeky. Otázkou je, zda má někdo právo měnit trasu řeky, která patří všem občanům (daně jsou příjmem veřejných rozpočtů).
Kompatibilita ZOPR a daňového řádu
Daňový řád jako základní procesní předpis v oblasti správy daní obsahuje několik ustanovení, která jsou relevantní pro posouzení kompatibility se ZOPR:
- § 160 daňového řádu upravuje lhůty pro placení daně. Toto ustanovení nepočítá s možností změny těchto lhůt v rámci preventivní restrukturalizace.
- § 156 daňového řádu umožňuje posečkání daně. Jde o specifický institut, který dává správci daně možnost povolit dlužníkovi odklad placení daně nebo její zaplacení ve splátkách.
- § 259 a násl. daňového řádu upravují prominutí daně. Opět jde o specifický institut, který má své vlastní podmínky a postupy.
Žádné z těchto ustanovení nepočítá s možností zapojení správce daně do procesu preventivní restrukturalizace ve smyslu ZOPR.
Identifikace potenciálních konfliktů mezi ZOPR a daňovým řádem
Při bližším zkoumání lze identifikovat několik potenciálních konfliktů mezi ZOPR a daňovým řádem:
- Rozdílné postupy při řešení platební neschopnosti: Zatímco ZOPR předpokládá vytvoření restrukturalizačního plánu a jeho schválení věřiteli, daňový řád má vlastní nástroje pro řešení platební neschopnosti daňového subjektu (posečkání, splátkový kalendář).
- Otázka rovnosti věřitelů: ZOPR pracuje s principem rovného zacházení s věřiteli v obdobném postavení. Daňové pohledávky však mají zvláštní postavení dané jejich veřejnoprávní povahou.
- Problém dispozice s daňovou pohledávkou: ZOPR předpokládá, že věřitelé mohou v rámci restrukturalizačního plánu souhlasit například se snížením svých pohledávek. Správce daně však nemá zákonné zmocnění k takovému postupu.
- Konflikt s principem zákonnosti: Pokud by správce daně souhlasil s restrukturalizačním plánem, který by měnil zákonem stanovené podmínky placení daní, mohl by tím porušit princip zákonnosti ve veřejné správě.
Představme si situaci jako šachovou partii: ZOPR a daňový řád jsou jako dva různé soubory pravidel pro tutéž hru. Problém nastává, když se tato pravidla dostávají do konfliktu a není jasné, která mají přednost.
Pro ilustraci si představme konkrétní případ: Společnost XYZ, která má daňový nedoplatek 10 milionů Kč a v rámci preventivní restrukturalizace navrhuje jeho snížení o 50 %. Může správce daně s takovým návrhem souhlasit? Podle daňového řádu by takový postup byl problematický, protože správce daně nemá zákonné zmocnění k odpuštění části daňového dluhu mimo specifické případy prominutí daně.
Z výše uvedeného vyplývá, že otázka zahrnutí daňových pohledávek do preventivní restrukturalizace je komplexní právní problém, který vyžaduje pečlivou analýzu a možná i legislativní úpravu. Dokud nebude tato otázka jednoznačně vyřešena, bude postavení daňových pohledávek v rámci preventivní restrukturalizace předmětem právní nejistoty a potenciálních sporů.
Přístupy vybraných zemí EU k daňovým pohledávkám v preventivní restrukturalizaci
Institut preventivní restrukturalizace, zavedený směrnicí EU 2019/1023, představuje významný nástroj pro podporu podnikatelů v obtížích. Jednotlivé členské státy EU však k implementaci této směrnice přistoupily různě, zejména pokud jde o zacházení s daňovými pohledávkami. Podívejme se blíže na přístupy tří vybraných zemí – Slovenska, Maďarska a Španělska.
Slovensko
Náš východní soused zvolil poměrně striktní přístup. Slovenský zákon o preventivní restrukturalizaci explicitně vylučuje daňové a celní orgány z okruhu dotčených stran. To v praxi znamená, že daňové pohledávky nemohou být předmětem restrukturalizačního plánu.
Příklad: Slovenská společnost ABC, s.r.o. se ocitla ve finančních potížích a zvažuje preventivní restrukturalizaci. Má dluhy vůči dodavatelům, bankám i finančnímu úřadu. Zatímco s obchodními partnery a bankami může jednat o úpravě splátkových kalendářů či částečném odpuštění dluhů, daňový dluh musí uhradit v plné výši a v původních termínech.
Tento přístup na jedné straně chrání fiskální zájmy státu, na druhé straně může komplikovat celkovou restrukturalizaci podniku. Slovenští odborníci poukazují na to, že v některých případech může být rigidní postoj daňové správy překážkou úspěšné sanace jinak životaschopného podniku.
Maďarsko
Maďarský zákonodárce zvolil diferencovanější přístup. Z preventivní restrukturalizace jsou vyloučeny pohledávky na dani z přidané hodnoty a dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Ostatní daňové pohledávky mohou být teoreticky do restrukturalizace zahrnuty.
Příklad: Maďarská firma XYZ Kft. zahájila preventivní restrukturalizaci. Má nedoplatky na dani z příjmů právnických osob, DPH a dani ze závislé činnosti. Zatímco o restrukturalizaci dluhu na dani z příjmů může s finančním úřadem jednat, DPH a daň ze závislé činnosti musí uhradit v plné výši.
Tento přístup odráží snahu o kompromis mezi fiskálními zájmy státu a potřebami podniků v obtížích. Vyloučení DPH a daně ze závislé činnosti je logické – jde o daně, které podnik de facto pouze vybírá pro stát od zákazníků, respektive zaměstnanců. Zahrnutí ostatních daní do restrukturalizace však může v některých případech napomoci záchraně podniku.
Španělsko
Španělsko zvolilo flexibilní, ale zároveň obezřetný přístup. Daňové pohledávky mohou být součástí restrukturalizačního plánu, avšak za přísných podmínek. Dlužník musí předložit potvrzení státních orgánů, že nemá nedoplatky na daních a na sociálním zabezpečení.
Příklad: Španělská společnost Empresa ABC, S.L. chce zahrnout do restrukturalizačního plánu i nedoplatek na dani z příjmů právnických osob. Musí však nejprve získat potvrzení od finančního úřadu a správy sociálního zabezpečení, že nemá žádné jiné daňové či odvodové nedoplatky. Teprve pak může jednat o restrukturalizaci konkrétního daňového dluhu.
Tento přístup motivuje podniky k řádnému plnění daňových povinností i v době finančních obtíží. Zároveň však dává prostor pro restrukturalizaci daňových dluhů v odůvodněných případech, což může přispět k záchraně životaschopných podniků.
Komparativní analýza přístupů vybraných zemí EU k otázce daňových pohledávek v preventivní restrukturalizaci nabízí cenné poznatky pro českou praxi.
- Diferenciace daňových pohledávek: Maďarský přístup ukazuje, že je možné rozlišovat mezi různými typy daňových pohledávek. Zvážit by se mohlo vyloučení DPH a daní ze závislé činnosti z restrukturalizace, zatímco ostatní daňové pohledávky by mohly být za určitých podmínek zahrnuty.
- Podmíněný přístup: Španělský model demonstruje možnost podmíněného zahrnutí daňových pohledávek do restrukturalizace. Požadavek na předložení potvrzení o bezdlužnosti vůči státu může motivovat podniky k řádnému plnění daňových povinností.
- Ochrana fiskálních zájmů: Slovenský přístup upozorňuje na potřebu ochrany fiskálních zájmů státu. I když úplné vyloučení daňových pohledávek z restrukturalizace může být příliš restriktivní, je třeba nastavit mechanismy, které zamezí zneužívání institutu preventivní restrukturalizace k vyhýbání se daňovým povinnostem.
- Flexibilita vs. právní jistota: Různé přístupy analyzovaných zemí ilustrují napětí mezi potřebou flexibility při řešení finančních obtíží podniků a požadavkem na právní jistotu a předvídatelnost v daňové oblasti. Česká úprava by měla hledat vyvážený přístup.
- Role finanční správy: Zkušenosti ze zahraničí naznačují, že klíčovou roli při implementaci preventivní restrukturalizace bude hrát postoj finanční správy. Je žádoucí, aby finanční úřady byly vybaveny jasnými metodickými pokyny a měly dostatečnou flexibilitu při posuzování jednotlivých případů.
- Monitoring a evaluace: S ohledem na novost institutu preventivní restrukturalizace je vhodné zavést systém průběžného monitoringu a evaluace jeho fungování, včetně dopadu na výběr daní. To umožní případné budoucí úpravy legislativy na základě praktických zkušeností.
Lze konstatovat, že otázka zacházení s daňovými pohledávkami v rámci preventivní restrukturalizace představuje komplexní problém, který vyžaduje vyvážený přístup. Česká republika má nyní příležitost poučit se ze zkušeností jiných členských států EU a nastavit systém, který bude efektivně podporovat životaschopné podniky v obtížích, a zároveň chránit legitimní fiskální zájmy státu. Klíčem k úspěchu bude nalezení správné rovnováhy mezi flexibilitou a právní jistotou, mezi zájmy podnikatelů a daňových poplatníků.
Vymáhání daňových nedoplatků během preventivní restrukturalizace
Vymáhání daňových nedoplatků je klíčovou součástí správy daní, která zajišťuje efektivní výběr daní a fungování státního rozpočtu. Daňový řád jako základní procesní předpis v oblasti správy daní stanovuje jasná pravidla pro tento postup. Představme si daňové vymáhání jako složitou šachovou partii mezi správcem daně a daňovým dlužníkem, kde každý tah musí být pečlivě promyšlen a v souladu s pravidly.
Správce daně má k dispozici několik nástrojů, jak přimět dlužníka k úhradě daňového nedoplatku. Nejčastěji využívaným způsobem je daňová exekuce, která může mít podobu srážek ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, nebo prodeje movitých či nemovitých věcí. Je to, jako když zahradník má k dispozici různé nástroje pro péči o zahradu – někdy stačí jemné zastřihávání, jindy je potřeba, razantnější zásah.
Důležitým aspektem vymáhání je jeho přiměřenost a hospodárnost. Správce daně musí volit takové prostředky, které dlužníka nezatíží více, než je nezbytně nutné k dosažení cíle správy daní. Je to podobné, jako když lékař volí léčbu – cílem je vyléčit pacienta, nikoliv mu způsobit zbytečné vedlejší účinky.
Než správce daně přistoupí k samotnému vymáhání, má povinnost dlužníka vyzvat k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě. Tato výzva slouží jako poslední varování před zahájením exekuce, podobně jako žlutá karta ve fotbale varuje hráče před vyloučením.
Vliv moratoria na vymáhání daňových pohledávek
Institut preventivní restrukturalizace přináší do této zavedené praxe nový prvek – moratorium. Toto opatření má za cíl poskytnout dlužníkovi prostor pro nalezení řešení jeho finanční situace, aniž by byl vystaven tlaku ze strany věřitelů, včetně správce daně. Je to jako time-out v basketbalu – čas na vydechnutí a promyšlení další strategie.
Individuální moratorium
Individuální moratorium je specifickým nástrojem, který se vztahuje pouze na konkrétně určené věřitele. Pokud je správce daně výslovně uveden v rozhodnutí o individuálním moratoriu, nemůže po dobu jeho trvání vymáhat daňové pohledávky vůči dlužníkovi. Je to, jako kdyby v orchestru dirigent požádal pouze některé nástroje, aby na chvíli přestaly hrát, zatímco ostatní pokračují.
Toto opatření může být velmi efektivní v situacích, kdy je hlavním problémem dlužníka právě daňový dluh. Dává mu možnost soustředit se na jednání se správcem daně a hledání řešení, aniž by musel současně čelit tlaku ostatních věřitelů. Je to, jako když se student může soustředit na jeden obtížný předmět, aniž by musel řešit všechny ostatní zkoušky najednou.
Všeobecné moratorium
Všeobecné moratorium je širším opatřením, které poskytuje dlužníkovi ochranu vůči všem věřitelům, včetně správce daně. Během tohoto období nelze vymáhat žádné pohledávky, a to ani daňové. Je to, jako kdyby celé město vyhlásilo den klidu – všechny obchody, úřady i služby se na chvíli zastaví.
Toto opatření dává dlužníkovi prostor pro komplexní řešení jeho finanční situace. Může jednat se všemi věřiteli najednou a hledat způsob, jak své závazky restrukturalizovat. Pro správce daně to znamená, že musí počkat s vymáháním, i když má k dispozici exekuční titul. Je to podobné situaci, kdy má někdo v ruce vítězný los, ale musí počkat, až se otevře výdejna výher.
Všeobecné moratorium může trvat až tři měsíce a za určitých podmínek může být prodlouženo o další tři měsíce. Je to dostatečně dlouhá doba na to, aby dlužník mohl připravit kvalitní restrukturalizační plán a jednat s věřiteli o jeho přijetí.
Omezení při zřizování zástavního práva
Zástavní právo je důležitým nástrojem, který správci daně umožňuje zajistit daňovou pohledávku. Je to jako pojistka, která dává věřiteli jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena, i kdyby dlužník neměl dostatek volných prostředků.
V kontextu preventivní restrukturalizace je však možnost zřizování zástavního práva omezena. Podobně jako u vymáhání, i zde platí, že pokud je v důsledku všeobecného či individuálního moratoria znemožněno vymáhání daňových pohledávek, nemůže správce daně přistoupit ani ke zřízení a výkonu zástavního práva k majetku daňového subjektu.
Toto omezení je logickým důsledkem účelu moratoria – poskytnout dlužníkovi prostor pro řešení jeho situace bez dodatečného tlaku ze strany věřitelů. Zřízení zástavního práva by mohlo tento účel zmařit, neboť by dlužníkovi znemožnilo volně nakládat s jeho majetkem a tím i hledat optimální řešení své finanční situace.
Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl přestavět dům, ale nemohl by se dotknout nosných zdí. Zástavní právo totiž funguje jako pomyslná zeď, která odděluje část majetku dlužníka a vyhrazuje ji pro uspokojení konkrétní pohledávky.
Tato omezení však neznamená, že by správce daně ztrácel své postavení přednostního věřitele. Daňové pohledávky si i nadále zachovávají své privilegované postavení a v případě, že by preventivní restrukturalizace nebyla úspěšná a dlužník by skončil v insolvenci, budou uspokojovány přednostně.
Je důležité si uvědomit, že institut preventivní restrukturalizace není nástrojem, jak se vyhnout placení daní. Je to spíše příležitost pro poctivé podnikatele, kteří se dostali do přechodných finančních potíží, najít cestu zpět k prosperitě. Pro správce daně to znamená, že musí být připraven na novou situaci a flexibilně reagovat na možnosti, které preventivní restrukturalizace přináší.
V konečném důsledku může být úspěšná preventivní restrukturalizace přínosem i pro správce daně. Pokud se podaří zachránit životaschopný podnik, bude moci v budoucnu opět generovat zisky a odvádět daně. Je to jako investice do budoucnosti – krátkodobé omezení možnosti vymáhání může vést k dlouhodobému zajištění stabilního příjmu do státního rozpočtu.
Vymáhání daňových nedoplatků během preventivní restrukturalizace je komplexní problematikou, která vyžaduje citlivý přístup a vyvážení zájmů státu na výběru daní se zájmem na zachování životaschopných podniků. Je to jako chůze po laně – je třeba udržet rovnováhu, abychom dosáhli kýženého cíle.
Analýza postavení finančního úřadu
Institut preventivní restrukturalizace přináší do českého právního řádu nový nástroj, který má pomoci podnikatelům předejít úpadku a zachovat své podnikání. Jednou z klíčových otázek, které v souvislosti s tímto institutem vyvstávají, je postavení finančního úřadu jako potenciální dotčené strany v procesu restrukturalizace. Tato problematika je nesmírně důležitá, neboť daňové pohledávky často tvoří významnou část závazků restrukturalizovaných podniků.
Argumenty pro zahrnutí finančního úřadu jako dotčené strany
Existuje několik pádných argumentů, proč by finanční úřad měl být zahrnut jako dotčená strana v preventivní restrukturalizaci:
- Komplexní řešení finanční situace dlužníka: Zahrnutí daňových pohledávek do restrukturalizace umožňuje dlužníkovi řešit svou finanční situaci komplexně. Pokud by daňové závazky zůstaly stranou, mohlo by to ohrozit celkový úspěch restrukturalizace.
- Princip rovnosti věřitelů: Jestliže by finanční úřad nebyl zahrnut jako dotčená strana, mohlo by to být vnímáno jako porušení principu rovnosti věřitelů. Ostatní věřitelé by mohli namítat, že stát je neoprávněně zvýhodněn.
- Potenciál pro efektivnější výběr daní: Paradoxně by zahrnutí finančního úřadu mohlo vést k efektivnějšímu výběru daní v dlouhodobém horizontu. Pokud restrukturalizace umožní podniku přežít a prosperovat, bude moci v budoucnu platit daně, zatímco v případě úpadku by stát mohl přijít o značnou část pohledávek.
- Soulad s evropskou legislativou: Směrnice EU o restrukturalizaci a insolvenci explicitně nezakazuje zahrnutí daňových pohledávek do preventivní restrukturalizace. Jejich vyloučení by tedy mohlo být vnímáno jako rozpor s duchem evropské legislativy.
- Flexibilita a přizpůsobení: Zapojení finančního úřadu do procesu restrukturalizace by mohlo vést k vytvoření flexibilnějších řešení, která lépe odpovídají specifické situaci každého dlužníka.
Představme si například situaci středně velké výrobní firmy, která se dostala do finančních potíží kvůli nečekanému výpadku klíčového odběratele. Firma má potenciál k ozdravení, ale značnou část jejích závazků tvoří nedoplatky na DPH a dani z příjmů. Pokud by finanční úřad byl zahrnut jako dotčená strana, mohl by souhlasit s rozložením splátek daňového dluhu do delšího období, což by firmě umožnilo zachovat pracovní místa a postupně se vrátit k ziskovosti. V opačném případě by rigidní postoj finančního úřadu mohl vést k úpadku firmy, ztrátě pracovních míst a paradoxně i k nižšímu výběru daní v dlouhodobém horizontu.
Argumenty proti zahrnutí finančního úřadu jako dotčené strany
Na druhou stranu existují i závažné argumenty, proč by finanční úřad neměl být zahrnut jako dotčená strana:
- Veřejnoprávní povaha daňových pohledávek: Daňové pohledávky mají specifickou veřejnoprávní povahu a jsou upraveny daňovým řádem. Jejich zahrnutí do soukromoprávního institutu preventivní restrukturalizace by mohlo narušit integritu daňového systému.
- Riziko zneužití: Existuje obava, že zahrnutí daňových pohledávek do restrukturalizace by mohlo být zneužíváno nepoctivými dlužníky k vyhýbání se daňovým povinnostem.
- Omezení diskrece správce daně: Daňový řád dává správci daně určitou míru diskrece při správě daní, včetně možnosti posečkání nebo prominutí daně. Zahrnutí do preventivní restrukturalizace by mohlo tuto diskreci omezit.
- Složitost procesu: Zapojení finančního úřadu jako dotčené strany by mohlo celý proces restrukturalizace značně zkomplikovat a prodloužit, což by mohlo ohrozit jeho efektivitu.
- Potenciální konflikt zájmů: Finanční úřad má za úkol maximalizovat výběr daní, zatímco cílem preventivní restrukturalizace je zachování životaschopnosti podniku. Tyto cíle mohou být v některých případech v rozporu.
Představme si hypotetický scénář, kdy by velká stavební firma s významným podílem na trhu a stovkami zaměstnanců čelila hrozbě úpadku kvůli neočekávaným ztrátám na několika velkých projektech. Firma má značné daňové nedoplatky, ale zároveň má potenciál k ozdravení díky několika slibným zakázkám v blízké budoucnosti. Pokud by finanční úřad byl zahrnut jako dotčená strana v preventivní restrukturalizaci, mohl by být vystaven značnému politickému a mediálnímu tlaku, aby souhlasil s restrukturalizačním plánem, i kdyby to nebylo z hlediska daňové správy optimální řešení. Tento scénář ilustruje potenciální konflikt zájmů a rizika spojená se zahrnutím finančního úřadu do procesu restrukturalizace.
Dopad na princip rovnosti věřitelů
Otázka zahrnutí či nezahrnutí finančního úřadu jako dotčené strany má významný dopad na princip rovnosti věřitelů, který je jedním ze základních pilířů insolvenčního práva a měl by být respektován i v rámci preventivní restrukturalizace.
Pokud by finanční úřad byl zahrnut jako dotčená strana, mohlo by to přispět k naplnění principu rovnosti věřitelů. Všichni věřitelé, včetně státu, by byli v podobném postavení a měli by možnost podílet se na vyjednávání o restrukturalizačním plánu. To by mohlo vést ke spravedlivějšímu rozdělení případných "obětí" spojených s restrukturalizací mezi všechny věřitele.
Na druhou stranu, nezahrnutí finančního úřadu by mohlo být vnímáno jako narušení principu rovnosti věřitelů. Stát by se ocitl v privilegovaném postavení, kdy by jeho pohledávky zůstaly nedotčeny, zatímco ostatní věřitelé by museli přistoupit na určité ústupky. To by mohlo vést k nespokojenosti ostatních věřitelů a potenciálně i k právním sporům.
Je třeba také zvážit, že princip rovnosti věřitelů není absolutní a v některých případech může být omezen ve prospěch jiných důležitých zájmů. V tomto kontextu by mohlo být argumentováno, že specifická povaha daňových pohledávek a veřejný zájem na řádném výběru daní ospravedlňují určité zvláštní postavení finančního úřadu.
Konečné řešení této otázky bude pravděpodobně vyžadovat pečlivé vyvážení různých zájmů a principů. Bude nutné najít kompromis mezi potřebou zachovat integritu daňového systému, principem rovnosti věřitelů a cílem umožnit efektivní preventivní restrukturalizaci podniků v obtížích.
V každém případě je zřejmé, že otázka postavení finančního úřadu v preventivní restrukturalizaci bude i nadále předmětem odborných diskusí a možná i soudních sporů. Bude zajímavé sledovat, jak se praxe v této oblasti bude vyvíjet a jak budou soudy interpretovat příslušná ustanovení zákona o preventivní restrukturalizaci ve vztahu k daňovým pohledávkám.
Shrnutí klíčových zjištění
Institut preventivní restrukturalizace, zavedený zákonem č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, představuje významný krok v oblasti řešení finančních obtíží podnikatelů. Tento nástroj, inspirovaný evropskou směrnicí 2019/1023, má za cíl poskytnout podnikatelům možnost překonat finanční potíže ještě předtím, než se dostanou do úpadku.
Klíčovým zjištěním naší analýzy je, že preventivní restrukturalizace nabízí flexibilní a efektivní způsob, jak mohou podnikatelé restrukturalizovat své závazky a pokračovat v podnikání. Proces je založen především na dohodě mezi dlužníkem a jeho věřiteli, což umožňuje najít řešení šité na míru konkrétní situaci.
Zároveň jsme identifikovali několik problematických oblastí. Jednou z nich je otázka zahrnutí daňových pohledávek do preventivní restrukturalizace. Zatímco zákon tuto možnost explicitně nevylučuje, narážíme zde na střet soukromoprávní povahy restrukturalizace s veřejnoprávním charakterem daňových pohledávek. Tato nejasnost může v praxi způsobovat komplikace a právní nejistotu.
Další významné zjištění se týká role restrukturalizačního soudu a správce. Jejich úloha je klíčová pro zajištění spravedlivého a transparentního procesu, nicméně rozsah jejich pravomocí a odpovědností může být v některých situacích nejasný.
Doporučení pro praxi a legislativní úvahy
Na základě našich zjištění předkládáme následující doporučení pro praxi a náměty pro případné legislativní úpravy:
- Jasné vymezení postavení daňových pohledávek: Doporučujeme, aby zákonodárce explicitně upravil postavení daňových pohledávek v rámci preventivní restrukturalizace. Inspiraci lze čerpat ze zahraničních úprav, například slovenské nebo maďarské, které daňové pohledávky z preventivní restrukturalizace vylučují. Toto by přineslo větší právní jistotu jak pro dlužníky, tak pro správce daně.
- Posílení role restrukturalizačního správce: Vzhledem k složitosti mnohých restrukturalizačních případů navrhujeme posílit roli restrukturalizačního správce. To by mohlo zahrnovat rozšíření jeho pravomocí v oblasti přezkumu ekonomické situace dlužníka a posuzování reálnosti navrhovaných restrukturalizačních opatření.
- Zpřesnění kritérií pro zahájení preventivní restrukturalizace: Doporučujeme zpřesnit a případně rozšířit kritéria pro posouzení, zda je podnikatel oprávněn zahájit preventivní restrukturalizaci. To by mohlo zahrnovat jasnější definici "hrozícího úpadku" a stanovení konkrétnějších ekonomických ukazatelů.
- Zavedení specializovaných senátů: Vzhledem ke komplexnosti preventivní restrukturalizace navrhujeme zvážit zavedení specializovaných senátů na krajských soudech, které by se zabývaly výhradně touto agendou. To by mohlo přispět k vyšší odbornosti a efektivitě řízení.
- Podpora vzdělávání: Doporučujeme zaměřit se na vzdělávání a osvětu v oblasti preventivní restrukturalizace, a to jak mezi podnikateli, tak mezi právními profesionály. To by mohlo zahrnovat semináře, workshopy a publikaci praktických příruček.
- Monitorování a vyhodnocování účinnosti: Navrhujeme zavést systematické monitorování a vyhodnocování účinnosti preventivní restrukturalizace. To by mělo zahrnovat sběr dat o počtu zahájených řízení, úspěšnosti restrukturalizací a jejich dlouhodobém dopadu na životaschopnost podniků.
- Úprava lhůt: Na základě praktických zkušeností doporučujeme zvážit úpravu některých lhůt v rámci restrukturalizačního řízení. Například lhůta pro vypracování restrukturalizačního plánu by mohla být v odůvodněných případech prodloužena.
- Posílení ochrany práv menšinových věřitelů: Doporučujeme zvážit zavedení dodatečných mechanismů pro ochranu práv menšinových věřitelů, aby se předešlo možnému zneužití procesu majoritními věřiteli.
- Zpřesnění pravidel pro přeshraniční restrukturalizace: S ohledem na rostoucí internacionalizaci podnikání navrhujeme zpřesnit pravidla pro preventivní restrukturalizace s přeshraničním prvkem, zejména ve vztahu k uznávání zahraničních rozhodnutí.
- Zavedení mediace: Doporučujeme zvážit zavedení možnosti mediace v rámci preventivní restrukturalizace, která by mohla pomoci při řešení sporů mezi dlužníkem a věřiteli.
Závěrem lze konstatovat, že institut preventivní restrukturalizace představuje významný pokrok v českém právním řádu a má potenciál stát se účinným nástrojem pro řešení finančních obtíží podnikatelů. Nicméně, jako každý nový právní institut, i preventivní restrukturalizace bude vyžadovat čas a praktické zkušenosti, aby se plně etablovala a prokázala svou efektivitu. Bude klíčové sledovat její uplatňování v praxi a na základě získaných poznatků, případně přistoupit k legislativním úpravám.
Věříme, že implementace výše uvedených doporučení by mohla přispět k vyšší efektivitě a právní jistotě v oblasti preventivní restrukturalizace, a tím i k celkovému zlepšení podnikatelského prostředí v České republice.
Seznam použitých zdrojů a literatury:
[1.] Zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci.
[2.] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132.
[3.] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení
[4.] Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
[5.] Richter, T. (2023). Preventivní restrukturalizace: Nový nástroj řešení finančních obtíží podnikatelů. Právní rozhledy, 15-16, 525-534.
[6.] Smrčka, L., Plaček, J., Schönfeld, J. (2023). Ekonomické aspekty preventivní restrukturalizace. Bulletin advokacie, 9, 23-29.
[7.] Hásová, J., Moravec, T. (2023). Preventivní restrukturalizace v kontextu insolvenčního práva. C.H. Beck.
[8.] Žižlavský, M. (2023). Praktický průvodce preventivní restrukturalizací. Wolters Kluwer.
[9.] Winterová, A., Macková, A. a kol. (2023). Civilní právo procesní. Díl II. Řízení vykonávací, řízení insolvenční. Leges.
[10.]. Kozák, J., Brož, J., Dadam, A., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M. (2023). Insolvenční zákon. Komentář. Wolters Kluwer.
[11.] European Law Institute. (2022). Rescue of Business in Insolvency Law. Oxford University Press.
[12.]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. (2023). Důvodová zpráva k zákonu o preventivní restrukturalizaci.
[13.] Nejvyšší soud ČR. (2023). Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. Cpjn 20/2023, k některým otázkám aplikace zákona o preventivní restrukturalizaci.
[14.] Ústavní soud ČR. (2023). Nález sp. zn. Pl. ÚS 18/23 ze dne 5. 12. 2023 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona o preventivní restrukturalizaci.
[15.] World Bank. (2022). Doing Business 2022: Comparing Business Regulation in 190 Economies. World Bank Publications.
Diskuze k článku ()