Stav ústavní nouze

27.06.2023 / 03:11

Ústava je v podstatě mírovým řádem.[1] Je tak velmi dobře představitelné, že bude upravovat pouze takové modely vládnutí (výkonu veřejné moci), které z objektivních důvodů nebude možné využít v situaci zásadního ohrožení ústavního řádu, nebo které nebudou stačit na potlačení takové mimořádné situace, přičemž alternativy výslovně v ústavě upraveny nebudou.

JUDr. Jakub Dienstbier

Právnická fakulta Univerzity Karlovy, katedra ústavního práva

Foto: Fotolia

Jinými slovy, bude potřeba uchýlit se k mimořádnému vládnutí, jehož explicitní zakotvení bychom v ústavních zákonech hledali jen marně. Tento naléhavý nedostatek ústavních předpisů nazvěme stavem ústavní nouze.

S termínem "ústavní nouze" nebo též "ústavní nezbytnosti" se lze setkat v zahraniční doktríně. Velmi známá je však i v českém právním prostředí, a to především pro jeho používání v kontextu jednání československé exilové politické reprezentace v rámci tzv. Prozatímního státního zřízení za druhé světové války., V odborných pracích se ovšem, v návaznosti na francouzskou, německou a rakouskou doktrínu, objevovalo již v době okolo první světové války a po ní. Dosud však nedošlo ke komplexnímu zhodnocení tohoto fenoménu, což je cílem tohoto článku, a to z hlediska teorie mimořádného vládnutí (nikoliv obecné teorie práva). Pro postup analýzy se volně inspirujeme systematikou rozboru (především švýcarského) systému právní úpravy mimořádného vládnutí Ralpha Trümplera - budeme se tak postupně zabývat vznikem, předmětem, obsahem, mezím a skončení stavu ústavní nouze. Následně se zmíníme i o problémech či kontroverzích, které s koncepcí stavu ústavní nouze souvisejí.[6][5][4][3][2]

Konečně je třeba podotknout, že pro účely analýzy stavu ústavní nouze vycházíme z teorie normativního institucionalismu jako právněteoretického základu (zejména pokud jde o pojem práva, vládnutí a institucionalizace), přičemž naši argumentaci koncipujeme s ohledem na její použitelnost v prostředí demokratických právních států s republikánskou státní formou (ústavní republiky).

Vznik ústavní nouze

Ke vzniku stavu ústavní nouze dochází při současném splnění dvou podmínek. První podmínka je splněna, pokud v objektivní realitě nastaly takové skutkové okolnosti, jejichž obecnou, určitou, ale zároveň situačně-specifickou normativní úpravu ústavní zákony výslovně neobsahují. Zde tedy hrají důležitou roli popisné informace, referující o fakticky nastalém stavu věcí (bytí). Nejsou však jedinými. Samotný úsudek o absenci účinné ústavní úpravy řešení situace je už založen na informacích praktických; nelze jej tak exaktně prokázat. Stejně je tomu u druhé podmínky. Spočívá totiž na obecně akceptovatelném zaujetí stanoviska o nezbytnosti (nutnosti) přijetí normativního řešení na podkladě stávající ústavy, v kontextu mimořádného vládnutí pak v návaznosti na závěr o přistoupení k mimořádnému vládnutí. Jde tedy v podstatě o rozhodnutí dotvořit ústavní úpravu v rámci dosavadního ústavního řádu, tj. stále v kategoriích moci ustavené (pouvoir constitué). Absence explicitní ústavní úpravy vyvolávající stav ústavní nouze se však musí dotýkat fungování ústavního systému jako takového, nikoliv jen jistého "nepohodlí", které dodržení ústavního textu pro ústavní orgány může vyvolat. Typickým příkladem stavu ústavní nouze je tak znemožnění činnosti ústavního orgánu, kterému je ústavně svěřena výsostná kompetence, aniž by byl současně stanoven způsob jejího náhradního výkonu.[10][9][8][7]

Za mimořádné situace se tak může stát např. usmrcením členů zákonodárného sboru nebo jejich nemožnosti se sejít v usnášeníschopném počtu v důsledku teroristického útoku nebo živelné katastrofy, případně znemožněním řádné činnosti justice (soudů a orgánů veřejné žaloby) v prostoru bojových operací a na území okupovaného válečným nepřítelem. Jako další klasický příklad může posloužit naléhavá potřeba okamžitě podniknout jednání, jež ze strany zmocněného orgánu podniknout v daném čase a za daných okolností není možné.

Předmět ústavní nouze

Již z okolností vzniku stavu ústavní nouze je zřejmé, že jde o případ mezery v ústavním zákoně. V české právní nauce byla otázkám právních mezer, jejich kategorizaci a možnostem dotváření práva věnována v uplynulých desetiletích značná pozornost; můžeme se proto opřít o tyto poznatky. Především jde o Hlouchův závěr o zásadním přijetí teorie mezer ze strany současné právní teorie i praxe; nebudeme se tedy zabývat její obhajobou. Existenci mezer v zákoně tak přijměme jako výchozí předpoklad. Dále je třeba ujasnit, že vzhledem ke shora uvedenému vymezení vzniku stavu ústavní nouze půjde o mezeru v (ústavním) zákoně, nikoliv mezeru v (ústavním) právu.[13][12][11]

Pro naše účely se zdá být klíčová kategorizace mezer na mezery pravé a nepravé, posléze doplněná ještě o mezery smíšené.[15][14]

Pravou (technickou, logickou) mezerou se rozumí neúplnost psaného práva, tj. situace, kdy pro rozhodnutí určitého případu, respektive aplikaci určitého ustanovení je nezbytná existence jiné pozitivní zákonné úpravy, jež nicméně absentuje. V našem případě půjde o situaci, kdy v ústavním zákoně nalezneme příslib ústavní úpravy mimořádného vládnutí, která však nebyla přijata.[17][16]

Mnohem častější jsou však mezery nepravé (teleologické, axiologické), tedy případy, kdy na neúplnost psaného práva usoudíme z hlediska principů, hodnot nebo účelů. V oboru mimořádného vládnutí půjde o situace, kde v ústavním zákoně nejsou vůbec zakotveny instituty mimořádného vládnutí, případně zakotveny jsou, avšak nedostatečně (neupravují způsob řešení konkrétní nastalé mimořádné situace nebo ji neumožňují vyřešit).[18]

Vzhledem k širokému předmětu moderních ústav a povaze jejich ustanovení lze mít za to, že co do úpravy mimořádného vládnutí budou nejčastěji nastávat mezery smíšené. Smíšená mezera kombinuje pravou a nepravou mezeru; teleologickou argumentací dojdeme k závěru, že ústava vyžaduje naplnění určitého cíle, avšak k jeho dosažení chybí psaná ústavněprávní úprava. V takovém případě, dospějeme-li k poznatku o nezbytnosti zaplnění mezery (viz výše o vzniku stavu ústavní nouze), lze dovodit kompetenční normu.[22][21][20][19]

V ústavních textech lze takovou teleologickou normu (příkaz k dosažení cíle) dovodit z různých ustanovení. V prvé řadě jde o povšechná ustanovení ukládající státu (veřejné moci) zajistit bezpečnost svou a svých občanů. Dále jde o ustanovení, která všeobecně charakterizují postavení ústavního orgánu a rámcové vymezení jeho úkolů a kompetencí. Typicky jde o hlavu státu, vládu nebo předsedu vlády. Může jít jak o ustanovení přímo vztažená k zajišťování bezpečnosti, tak i k obecnému postavení ústavního orgánu v ústavním systému. Jako třetí podklad pro argumentaci o existenci smíšené mezery mohou posloužit i sliby ústavních funkcionářů; příkladem za všechny budiž slib polského prezidenta "střežit důstojnost národa, nezávislost a bezpečnost státu" v čl. 130 polské ústavy.[26][25][24][23]

Nicméně není nutné zůstávat pouze v oblasti organického ústavního práva. Na smíšenou mezeru lze usoudit, i pokud se opřeme o ustanovení zakotvující základní práva a svobody. Pokud totiž uznáme, že z ústavnězaručených základních práv a svobod plynou pro veřejnou moc nejen negativní, ale i pozitivní závazky včetně povinnosti přijmout náležitou právní úpravu k ochraně a realizaci základních práv, pak v podstatě měníme normologický charakter lidskoprávních norem. Ty totiž tradičně byly chápány jako normy dovolující, tj. vyjadřující normativní modalitu dovolení spolu s implicitním zákazem do dovolení zasahovat. Přijmeme-li ale široce formulovanou doktrínu pozitivních závazků, pak se normativní modalita lidskoprávních norem mění z dovolení (pro nositele - osoby) na příkaz, respektive na zmocnění (pro adresáty - veřejnou moc). Podpoříme-li navíc doktrínu pozitivních závazků argumentací o bytostném sepětí opravdové realizace základních práv pouze ve státně organizované společnosti, získáme tím ústavně přikázaný cíl a zmocnění k vyplnění mezery. Právě na význam pozitivních závazků, vyžadujících po státu aktivní řešení mimořádné situace, tedy mimořádné vládnutí, bylo opakovaně poukázáno v době koronavirové pandemie.[32][31][30][29][28][27]

Článek byl publikován v časopisu Právník č. 11/2022. Pokračování je dostupné zde.

HÄFELIN, U. - HALLER, W. - KELLER, H. Schweizerisches Bundesstaatsrecht. 8. vydání. Zürich: Schultess, 2012, s. 584.[1]

Srov. např. PAULSEN, M. S. The Constitution of Necessity. The Notre Dame Law Review. 2004, vol. 79, no. 4; WOLF-PHILLIPS, L. Constitutional legitimacy: A study of the doctrine of necessity. Third World Quarterly. 1979, vol. 1, no. 4; STAVSKY, M. The Doctrine of State Necessity in Pakistan. Cornell International Law Journal. 1983, vol. 16, no. 2; MAHMUD, T. Jurisprudence of Successful Treason: Coup d'Etat & Common Law. Cornell International Law Journal. 1994, vol. 27, no. 1. V německojazyčném prostředí je užívání toho pojmu velmi časté, srov. proto za všechny (včetně literatury tam uvedené) TRÜMPLER, R. Notrecht. Eine Taxonomie der Manifestationem und eine Analyse des intrakonstitutionellen Notrechts de lege lata und de lege ferenda. Zürich: Schulthess, 2012; ZIPPELIUS, R. Allgemeine Staatslehre. 17. vydání. München: C. H. Beck, 2017, s. 255 an.; KAISER, A.-B. Ausnahmeverfassungsrecht. Tübingen: Mohr Siebeck, 2020.[2]

Srov. výběrově MEISSNER, A. Právní kontinuita. In: Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík a Kohout, 1946, roč. 44-46, s. 21-22; POŠVÁŘ, J. Kontinuita státu a práva československého. Právník. 1947, roč. 86, č. 8-9, s. 256 an. Z novější doby pak PAVLÍČEK, V. Předmět ústavního práva a obecné státovědy. In: PAVLÍČEK, V. a kol. Ústavní právo a státověda. 1. díl. Obecná státověda. Praha: Linde, 1998, s. 23; KUKLÍK, J. Mýty a realita tzv. "Benešových" dekretů: dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Praha: Linde, 2002, s. 61 an.; SUCHÁNEK, R. Nouzové zákonodárství. In: PAVLÍČEK, V. a kol. Bezpečnost České republiky a potřeba ústavních změn. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2004, s. 33; GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. I., 1914-1945. Praha: Karolinum, 2005, s. 433; MARŠÁLEK, P. Pod ochranou hákového kříže: nacistický okupační režim v českých zemích 1939-1945. Praha: Auditorium, 2012, s. 224 an.; KLÍMA, K. O právu ústavním. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 74.[3]

Bez přímé spojitosti s Prozatímním státním zřízením se tento termín objevuje v JIRÁSEK, J. Vyhlašování mimořádných stavů. In: PAVLÍČEK, V. a kol. Bezpečnost České republiky a potřeba ústavních změn. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2004, s. 84; PREUSS, O. Teorie ústavy. Ústavní a demokratický právní stát. In: RESCHOVÁ, J. - KINDLOVÁ, M. - GRINC, J. - PREUSS, O. - ANTOŠ, M. Státověda: stát, jednotlivec, konstitucionalismus. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 185.[4]

Srov. BAXA, B. Sněm království českého. Praha: Josef R. Vilímek, 1914, s. 31; WEYR, F. Základy filosofie právní (Nauka o poznávání právnickém). Brno: A. Píša, 1920, s. 103-104; KREJČÍ, J. Delegace zákonodárné moci v moderní demokracii. Praha: Nakladatel Jan Košatka, 1924, s. 28, 38-39, 50-51; KREJČÍ, J. Nařízení contra legem. Praha: Parlament, 1927, s. 7 an. KREJČÍ, J. Zásada právnosti státních funkcí a zásada zákonnosti správy. Praha: Moderní stát, 1931, s. 96; WEYR, F. Teorie práva. Brno - Praha: Orbis, 1936, s. 307-308.[5]

Srov. TRÜMPLER, R. Notrecht, s. 34-63.[6]

Srov. KÖRBEL, P. Doslov ke kontinuitě práva. Právník. 1947, roč. 86, č. 10, s. 283 (mluvící o naléhavé potřebě změn a doplnění právního řádu); POŠVÁŘ, Kontinuita státu a práva československého, s. 256 (mluvící o nutnosti tvorby právních norem).[7]

Shodně HALLER, W. - KÖLZ, A. - GÄCHTER, T. Allgemeines Staatsrecht. 6. vydání. Zürich: Schulthess - Nomos, 2020, s. 142. Autoři mezi podmínky vzniku ústavní nouze řadí 1) existenciální ohrožení státu nebo plnění jeho úkolů a 2) nemožnost podniknout nezbytná opatření v ústavě explicitně předvídaným způsobem.[8]

V českém kontextu došlo při zajišťování bezpečnosti republiky minimálně ke dvěma případům, kdy rozhodující aktéři zanedbali ústavní text. V obou případech došlo k překročení předem daného souhlasu Parlamentu s nasazením části ozbrojených sil v zahraničí; šlo konkrétně o přesun části polní nemocnice z Albánie do Turecka v reakci na zemětřesení v roce 1999 a vyslání vojenských jednotek na Slovensko k postavení provizorního přístřeší pro ukrajinské uprchlíky v roce 2022. Přestože lze důvodně kritizovat čl. 43 Ústavy de constitutione ferenda, ani v jednom uvedeném případě nešlo o stav ústavní nouze. Byť byly obě akce motivovány humanitárními důvody, nedotýkaly se fungování ústavního řádu.[9]

Srov. HOETZEL, J. Příspěvky k výkladu ústavní listiny. In: Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík a Kohout, 1925, roč. 25, č. 2, s. 140-141 (mluvící o "absolutní technické nemožnosti pravidelných prostředků", zvláště nemožnosti, aby se sešel parlament); MEISSNER, A. Právní kontinuita, s. 21-22 (mluvící o nemožnosti svolat parlament); NEUBAUER, Z. Kontinuita našeho ústavního práva. Právník. 1945, roč. 84, č. 9, s. 291 (mluvící o "prosté faktické či technické nemožnosti postupovati přesně podle ústavy"); POŠVÁŘ, J. Kontinuita státu a práva československého, s. 256 (mluvící o nouzi nepřipouštějící aplikaci předpisů ústavy); PAVLÍČEK, V. Předmět ústavního práva a obecné státovědy, s. 23 (mluvící o nemožnosti parlamentu nebo jiného orgánu ústavou výlučně zmocněného zaplnit mezeru).[10]

Srov. KAISER, A.-B. Ausnahmeverfassungsrecht, s. 340; PAVLÍČEK, V. Předmět ústavního práva a obecné státovědy, s. 23; JIRÁSEK, J. Vyhlašování mimořádných stavů, s. 84; PREUSS, O. Teorie ústavy. Ústavní a demokratický právní stát, s. 185; KLEIN, E. Funktionsstörungen in der Staatsorganisation. In: ISENSEE, J. - KIRCHHOF, P. (hrsg.) Handbuch des Staatsrechts der Bundesrepublik Deutschland. Band XII, Normativität und Schutz der Verfassung. 3. vydání. Heidelberg: C. F. Muller Juristischer Verlag, 2014, s. 931; KLEIN, E. Innerer Staatsnotstand. In: ISENSEE, J. - KIRCHHOF, P. (hrsg.) Handbuch des Staatsrechts der Bundesrepublik Deutschland. Band XII, Normativität und Schutz der Verfassung. 3. vydání. Heidelberg: C. F. Muller Juristischer Verlag, 2014, s. 969.[11]

Srov. především WEINBERGER, O. Norma a instituce: úvod do teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 200 an.; KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 65 an.; HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Praha: Linde, 2003, s. 18 an.; KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech. Praha: Karolinum, 2002, s. 200 an.; TRYZNA, J. Právní principy a právní argumentace. Praha: Auditorium, 2010, s. 245 an.; MELZER, F. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 213 an., 223 an.; GERLOCH, A. - TRYZNA, J. Závaznost právních textů při interpretaci a aplikaci práva soudy a argumentace lege artis. In: GERLOCH, A. - TOMÁŠEK, M. a kol. Nové jevy v právu na počátku 21. století. II, Teoretické a ústavní impulzy rozvoje práva. Praha: Karolinum, 2010, s. 36 an.; WINTR, J. Metody a zásady interpretace práva. 2. vydání. Praha: Auditorium, 2019, s. 168 an.; HLOUCH, L. Teorie mezer a současné právní myšlení. Časopis pro právní vědu a praxi. 2013, roč. 21, č. 2; TVRDÍKOVÁ, L. Teorie mezer a nejednotný přístup k nim v soudní praxi. Jurisprudence. 2019, roč. 28, č. 6.[12]

HLOUCH, L. Teorie mezer a současné právní myšlení, s. 129.[13]

Srov. HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace, s. 18; MELZER, F. Metodologie nalézání práva, s. 225-227; TVRDÍ- KOVÁ, L. Teorie mezer a nejednotný přístup k nim v soudní praxi, s. 32.[14]

MELZER, F. Metodologie nalézání práva, s. 232; TVRDÍKOVÁ, L. Teorie mezer a nejednotný přístup k nim v soudní praxi, s. 35.[15]

MELZER, F. Metodologie nalézání práva, s. 225; HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace, s. 18.[16]

V takové situaci se nacházelo Slovensko, a to od 1. 1. 1993 do 1. 5. 2002. Dle čl. 102 písm. l) ústavného zákona č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky, mohl slovenský prezident vyhlašovat výjimečný stav, avšak na základě ústavního zákona, který ale byl přijat až s účinností od 1. 5. 2002 (jedná se o ústavný zákon č. 227/2002 Z. Z., o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu, výnimočného stavu a núdzového stavu).[17]

MELZER, F. Metodologie nalézání práva, s. 227; HOLLÄNDER, P. Ústavněprávní argumentace, s. 18; TVRDÍKOVÁ, L. Teorie mezer a nejednotný přístup k nim v soudní praxi, s. 33; KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech, s. 205 an.[18]

Prieto Sanchís tento rys moderního chápání ústav (neokonstitucionalismu) označil za "všudypřítomnost" ústav (srov. GÁBRIŠ, T. Preskriptivná teória práva. Metodológia aplikácie práva pre súčasnosť. Bratislava: VEDA, 2020, s. 195). Pokud totiž začneme aplikovat doktrínu přímé aplikace ústav a prozařování jejich ustanovení, pak stěží najdeme společenský vztah upravený právním řádem, ke kterému alespoň nějaké ústavní ustanovení nebude mít co říci.[19]

Jak uvádí, v návaznosti na Ernsta-Wolfganga Böckenfördeho (a Pavla Holländera), Jan Kysela, v ústavních textech "převažují principy, programové věty, obecná ustanovení o cílech, či lapidární formulace, namnoze navazující na ústavní tradici". (KYSELA, J. Ústava mezi právem a politikou: úvod do ústavní teorie. Praha: Leges, 2014, s. 50).[20]

MELZER, F. Metodologie nalézání práva, s. 232; TVRDÍKOVÁ, L. Teorie mezer a nejednotný přístup k nim v soudní praxi, s. 35.[21]

Srov. WEINBERGER, O. Alternativní teorie jednání. Praha: Filosofia, 1997, s. 45. Jak uvádí Weinberger, nejde o porušení dichotomie popisných a praktických vět, neboť normativní závěr (kompetenční normu) jsme dovodili z praktické premisy (intendovaný cíl). Pro ústavní teorii viz i ústavněprávní argument "kdo má dovolený cíl, má dovolené i jednání k němu směřující" v práci FILIP, J. Ústavní právo České republiky. 1, Základní pojmy a instituty, ústavní základy ČR. 4., opravené a doplněné vydání, v nakl. Doplněk 2. opravené a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 319.[22]

Taková ustanovení nalezneme kupříkladu v čl. 1 českého ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v čl. 1 odst. 1 slovenského ústavního zákona č. 227/2002 Z. z., v čl. 5 polské ústavy, v čl. 9a odst. 1 rakouského spolkového ústavního zákona, v čl. 2 švýcarské ústavy nebo v čl. 9 písm. a) portugalské ústavy.[23]

Příkladem budiž čl. 5 a čl. 21 francouzské ústavy, čl. 126 odst. 1 a 2, čl. 146 odst. 4 bod 7 a 8 polské ústavy nebo čl. 120 portugalské ústavy.[24]

Jde o různé, známé formulace o vládě jako "vrcholném orgánu výkonné moci" nebo o hlavě státu, jež má "zabezpečovat řádný chod ústavních orgánů". Užívání těchto obecných formulací je však velmi zrádné, neboť v různém kontextu mohou komunikovat velmi odlišný význam. Navíc se nemusí týkat pouze exekutivních orgánů, ale např. Ústavního soudu jako "soudního orgánu ochrany ústavnosti". K možným odlišným významům na příkladu čl. 83 Ústavy o českém Ústavním soudu viz DERKA, V. - HORÁK, F. - DIENSTBIER, J. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ale co to znamená?. Právník. 2021, roč. 160, č. 11.[25]

PAULSEN, M. S. The Constitution of Necessity, s. 1261 an.[26]

KAISER, A.-B., Ausnahmeverfassungsrecht, s. 339-340.[27]

Což je v evropském ústavním myšlení, mj. s ohledem na silný vliv judikatury Evropského soudu pro lidská práva, v současné době převažující postoj. Srov. BARTOŇ, M. Úvod do teorie základních práv. In: BARTOŇ, M. a kol. Základní práva. Praha: Leges, 2016, s. 60-62.[28]

Srov. WEINBERGER, O. Alternativní teorie jednání, s. 141; PROCHÁZKA, R. - KÁČER, M. Teória práva. 2. vydání. Bratislava: C. H. Beck, 2019, s. 110.[29]

V anarchii (bezstátní společnosti), jež by vznikla v důsledku nezvládnuté mimořádné situace, by lidskoprávní standard byl velmi nízký. Srov. SUCHÁNEK, R. Omezení základních práv v mimořádných situacích. In: PAVLÍČEK, V. a kol. Právo a bezpečnost státu: sborník statí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2002, s. 63; POSNER, R. A. Not a suicide pact: the constitution in a time of national emergency. New York: Oxford University Press, 2006, s. 46-47.[30]

Srov. KAISER, A.-B. Ausnahmeverfassungsrecht, s. 339-340.[31]

Srov. BÍLKOVÁ, V. Koronavirová krize a lidská práva. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, Centrum mezinárodního práva, 2020. MAVRONICOLA, N. Positive obligations in crisis. In: Strasbourg Observers [online]. 2020 [cit. 2021-12-21] ; STUBBINS BATES, E. COVID-19 Symposium: Article 2 ECHR's Positive Obligations - How Can Human Rights Law Inform the Protection of Health Care Personnel and Vulnerable Patients in the COVID-19 Pandemic? In: OpinioJuris [online]. 2020 [cit. 2021-12-21]. [32]

Hodnocení článku

Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

ústavní soud koronavirus ostatní

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Přihlásit se Vytvořit nový účet

Vznik ústavní nouze

Předmět ústavní nouze

Diskuze k článku ()

Související články