Soudy řešily příběh, který se jistě může opakovat. Žalobce tvrdil, že žalovaná při prodeji vozidla Mercedes Benz E 200 CDI Classic zatajila, že vozidlo mělo vyšší počet najetých kilometrů, než bylo uvedeno. Roli hrál i čas, neboť žalobce uplatnil své právo z vadného plnění příliš pozdě. Jednotlivé soudy, které se věcí zabývaly, však nebyly jednotné v tom, jestli se v daném případě mají aplikovat pravidla o neúměrném zkrácení.
Tady je text rozsudku Nejvyššího soudu:
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 4 C 163/2020-374, zamítl žalobu o zrušení kupní smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2019, jejímž předmětem byl prodej vozidla Mercedes Benz E 200 CDI Classic, a že se „vše vrací do původního stavu“ a žalovaná je povinna zaplatit žalobci 357 980 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 357 980 Kč od 3. 8. 2020 do zaplacení, zamítl „žalobu“, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 357 980 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 357 980 Kč od 17. 5. 2020 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení a žalobci oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu jednu polovinu s tím, že konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.
2. Soud prvního stupně vycházel z následujících zjištění:
3. Dne 1. 8. 2018 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního vozidla Mercedes Benz E 200 CDI Classic, kupní cena byla sjednána ve výši 357 980 Kč, že dotyčné vozidlo „se dostalo do dispozice žalobce“. Žalobce nebyl seznámen s vadami vozidla, jež měly spočívat v tom, že vozidlo bylo provozováno jako taxi a že mělo na tachometru podstatně menší nájezd kilometrů, než byla skutečnost. Z posudku ustanoveného znalce vzal za prokázané, že obvyklá kupní cena předmětného vozidla k datu uzavření smlouvy (1. 8. 2018) činila 120 000 Kč. Dne 16. 3. 2020 vozidlo shořelo.
4. Po právní stránce s odkazem na § 2111 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. z.“) dovodil, že žalobce uvedené vady vytknul (dopisem ze dne 5. 3. 2020) opožděně, tudíž pozbyl právo na odstoupení od smlouvy a žalovaná tak není povinna vydat žalobci „bezdůvodné obohacení spočívající v kupní ceně“. V hrubém nepoměru (§ 1793 o. z.) shledal výši obvyklé ceny vozidla v době koupě a kupní cenu, jednání žalobce při uzavírání kupní smlouvy (zejména uvedením nepravdivé informace o kupní ceně vozidla pro účely získání úvěru) shledal nepoctivým a v rozporu s dobrými mravy (§ 6 odst. 2 o. z.), proto návrhu na zrušení kupní smlouvy nevyhověl; ze stejného důvodu nepřihlédl ani k „námitce relativní neplatnosti“, přestože žalobce byl ohledně podstatné skutečnosti (zejména množství ujetých kilometrů) uveden v omyl.
5. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č. j. 8 Co 124/2023-418, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil kupní smlouvu ze dne 1. 8. 2019, jejímž předmětem byl prodej vozidla Mercedes Benz E, 200 CDI Classic. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 229 980 Kč, a zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci dalších 128 000 Kč a úrok z prodlení z částky 357 980 Kč ve výši 8,25 % ročně; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti účastníků zaplatit státu jím vynaložené náklady.
6. Odvolací soud (podle kterého soud prvního stupně své rozhodnutí vydal na základě „dostatečně a řádně zjištěného skutkového stavu“) vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu o prodeji předmětného vozidla za cenu 357 980 Kč, že žalovaná věděla o tom, že na tachometru deklarovaný stav ujetých kilometrů (minimálně 38 470) neodpovídá skutečnosti (v listopadu 2018 vykazováno 438 000), že obě smluvní strany své smluvní závazky (zaplatit kupní cenu a předat vozidlo)splnily, že obvyklá cena vozidla v době a místě uzavření smlouvy činila 128 000 Kč, a že vozidlo dne 16. 3. 2020 (nikoliv z příčin na straně žalované) shořelo. Pokud znalec obvyklou cenu vozidla stanovil podle dostupných údajů identifikace podle technického průkazu, z výpisu historie vozidla o počtu ujetých kilometrů 438 000 již cca 9 měsíců před prodejem a o jeho technické vybavenosti, z protokolu o technické prohlídce, a s přihlédnutím k provedeným „investicím“, pak i vzhledem k dalším provedeným důkazům (vyjádření autorizovaného prodejce vozů téže značky) odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku žalované vůči závěru o jeho obvyklé ceně. Na rozdíl od soudu prvního stupně shledal podmínky pro zrušení kupní smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení. Podle jeho přesvědčení byla splněna podmínka, že žalovaná o skutečnosti zakládající tento hrubý nepoměr vzájemných plnění (skutečnosti neodpovídající stav tachometru) věděla a zároveň „netvrdila, že i při informaci o skutečném počtu najetých kilometrů žalobce věděl, že takovému počtu odpovídá jiná (nižší) neúměrná cena“. Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že je namístě právo z neúměrného zkrácení žalobci nepřiznat, neboť jeho chování nedosáhlo intenzity nepoctivého jednání vůči žalované (či na její úkor). K dalším odvolacím námitkám uvedl, že znalecký posudek týkající se určení výše obvyklé ceny vozidla „splňuje zákonem stanovené předpoklady“, jeho text jako celek je přehledný, závěry logicky odpovídají zjištěným údajům, zodpovídá zadanou otázku, kdy (dle odvolacího soudu) lze zvoleným způsobem určit hodnotu poskytnutého plnění. Odvolací soud tak přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro zrušení kupní smlouvy (§ 1793 o. z.).
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při aplikaci § 132 o. s. ř. Soudy obou stupňů nerespektovaly povinnost hodnotit důkaz znaleckým posudkem tak, jak to ukládá § 132 o. s. ř. a nepostupovaly v souladu s judikaturou dovolacího soudu (sp. zn. 30 Cdo 5359/2007; 30 Cdo 3614/2009; 22 Cdo 1561/2010; 21 Cdo 2939/2013; 28 Cdo 5138/2014; 25 Cdo 878/2014; 28 Cdo 2704/2014 a další).
8. Dále spatřuje přípustnost dovolání v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka hmotného práva:
- 1) zda neexistence motorového vozidla, jež bylo v synallagmatickém vztahu poskytnuto druhé straně jako věcné plnění, jehož cena (hodnota) je určována souhrnem mnoha specifických prvků výbavy a k určitému datu se vyskytující široké škály dílů a provozně technických ukazatelů, je skutečností, která naplňuje výraz „již nelze výši zkrácení zjistit“ uvedený v § 1794 odst. 1 obč. zák., tedy zda neexistence (zničení, ztráta) konkrétní věci vylučuje použití ustanovení o neúměrném zkrácení.
- 2) zda je možné, aby znalec, jen na základě stáří a počtu ujetých kilometrů evidovaných u konkrétního motorového vozidla, určil jeho peněžní hodnotu za situace, kdy předmět zkoumání již neexistuje, a není tedy možné jeho kvalitativní stav porovnat s obdobnými stavy vozidel téže značky a stanovit tak jeho obvyklou cenu se zřetelem k času, místě a situaci na trhu.
- 3) zda zjištění vědomosti zkracující strany (žalované) o skutečnostech, z nichž lze objektivně dovodit hrubý nepoměr vzájemných plnění, je nutným předpokladem pro užití úpravy stanovené v § 1793 odst. 1, větě první obč. zákoníku, neboli zda lze přistoupit k aplikaci ust. § 1793 odst. 1 věty první obč. zák., aniž by žalobce splnil důkazní břemeno, že o nepoměru vzájemného plnění žalovaná, jako druhá strana, nevěděla ani vědět nemusela.
9. Žalobce navrhl podané dovolání žalované odmítnout, popřípadě zamítnout.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
13. Hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Námitky dovolatelky týkající se způsobu určení obvyklé ceny vozidla mají svůj základ v tom, jak odvolací soud hodnotil k tomu účelu vypracovaný znalecký posudek. Kritika posudku znalce založená na dovolatelkou tvrzené nepřezkoumatelnosti nálezové a posudkové části posudku nemůže být opodstatněná pouze proto, že žalované (jak plyne z její argumentace) nejsou zcela jasné jednotlivé položky uvedené znalcem v posudku. V posudku uváděné jednotlivé položky (jež dovolatelka považuje za nevysvětlené či nesrozumitelné) vycházejí z tzv. „znaleckého standardu“, kterým se (byť nezávazným způsobem) řídí metodika a postupy znalců pro vypracování znaleckých posudků. Uvedené námitky nejsou způsobilé zpochybnit žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
14. Přes výše uvedené však - pro řešení dovolatelkou formulované otázky týkající se způsobu určení výše ceny věci (plnění) v souvislosti s neúměrným zkrácením - shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným, neboť jde o otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou.
Důvodnost dovolání
15. Dovolání je důvodné.
16. Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.
17. Soudy vyšly ze zjištění (jež dovolacímu přezkumu nepodléhá), že žalobce (kupující) a žalovaná (prodávající) uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej dotyčného vozidla za kupní cenu 357 980 Kč s tím, že žalobci nebylo známo, že počet ujetých kilometrů činí 438 000 namísto deklarovaných 38 470. Soud prvního stupně uvedený „rozdíl v nájezdu“ vyhodnotil jako vadu dotyčného vozidla, kterou žalobce uplatnil opožděně. Odvolací soud v souvislosti s posouzením, zda plnění stran z uvedené kupní smlouvy jsou v hrubém nepoměru, vyšel ze závěru znalce, který určil obvyklou cenu dotyčného vozidla k datu uzavření smlouvy, přičemž vycházel z dostupných údajů identifikace vozidla podle technického průkazu, z výpisu jeho historie o počtu 438 000 ujetých kilometrů již cca 9 měsíců před prodejem a o jeho technické vybavenosti, z protokolu o technické prohlídce, a s přihlédnutím k provedeným „investicím“.
18. Již v rozsudku ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 96/2022, Nejvyšší soud dovodil, že podstatou neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z. je možnost požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, pokud se - při porovnání obvyklé ceny vzájemně poskytnutých plnění - ukáže býti plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana a pokud jí druhá strana nedoplní, oč byla zkrácena. Pro aplikování neúměrného zkrácení není třeba zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti, jako je tomu u institutu lichvy (subjektivní prvek). Rozhodující je pouze skutečnost, že plnění je v hrubém nepoměru vzhledem k protiplnění (objektivní prvek). Slouží k ochraně smluvní strany, která je fakticky slabší v důsledku nedostatku informací, ale k jeho aplikaci není třeba, aby strana, která se ochrany domáhá, byla za slabší smluvní stranu uznána. Jeho užití bude namístě nikoliv ve všech případech, kdy se ukáže, že strany ujednaly vzájemná plnění v nepřiměřené výši, ale pouze v případech jejich hrubého nepoměru. Nejedná se totiž o nástroj pro zajištění rovnováhy vzájemných plnění u jakékoliv disbalance, ale jeho smyslem je postihovat pouze extrémní odchylky. Je to proto, že tento institut představuje zásah do právní (smluvní) jistoty stran, tudíž je třeba k němu přistupovat velmi zdrženlivě. (…) Při porovnání vzájemných plnění (test disparity) se vychází z obvyklé ceny v daném místě a čase (§ 492 o. z.). Jde primárně o porovnání poměru obvyklé ceny plnění a protiplnění, ale hrát roli mohou i další okolnosti. (…) Z povahy kritéria pro posouzení neúměrného zkrácení je zřejmé, že hrát roli mohou pouze okolnosti týkající se ve smlouvě sjednaného poměru výše plnění v daném místě a čase. Důkazní břemeno je na straně toho, kdo zkrácení tvrdí.
19. Hrubý nepoměr, jak vyplývá z výše citovaných závěrů, je třeba zkoumat (porovnávat) ve vztahu k tomu, k čemu se strany zavázaly ve smlouvě. Porovnávají se ta plnění, k nimž se strany ve smlouvě zavázaly. V případě kupní smlouvy jde typicky o zpochybnění ve smlouvě sjednané kupní ceny, a to proto, že tato je v hrubém nepoměru k hodnotě prodávané věci. V projednávané věci odvolací soud při posouzení otázky, zda došlo k neúměrnému zkrácení žalobce, nevycházel z porovnání plnění sjednaných ve smlouvě, nýbrž porovnával v kupní smlouvě sjednanou kupní cenu se skutečným stavem dotyčného vozidla (vozidla s nájezdem 438 000 km), ač měl porovnávat vozidlo (jeho stav a vlastnosti), k jehož předání se žalovaná ve smlouvě zavázala, což podle zjištění obou nalézacích soudů mělo být vozidlo s nájezdem 38 470 km (oba soudy vyšly z toho, že žalobce o vyšším nájezdu informován nebyl). Odvolací soud přitom nezpochybnil právní závěr soudu prvního stupně, který rozdíl mezi deklarovaným a skutečným nájezdem dotyčného vozidla vyhodnotil jako vadu věci (rozpor s kupní smlouvou) se závěrem, že žalobce z toho vyplývající nárok uplatnil opožděně. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl proto uplatněn důvodně, neboť oba soudy ve smlouvě sjednanou kupní cenu neporovnávaly s protiplněním, k němuž se žalovaná ve smlouvě zavázala. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že uvedený přístup se liší od situace při vypořádání smlouvy zrušené například z důvodu neúměrného zkrácení, tedy při vrácení plnění v případě, kdy namísto plnění, které již vydat nelze, náleží peněžitá náhrada.
20. Vzhledem k výše uvedenému se dovolací soud již nezabýval správností aplikace případné výluky z neúměrného zkrácení.
21. Z výše vyložených důvodů považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Diskuze k článku ()