I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2022 č. j. 11 Co 117/2022-143 v části, ve které byl změněn výrok II. usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131, a výrok II. usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131. Rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a princip rovnosti účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
Okresní soud v Lounech napadeným usnesením zrušil rozhodnutí okresního soudu ze dne 24. 11. 2021, kterým byl stěžovateli jako žalobci ustanoven zástupcem JUDr. Jaroslav Trkovský, advokát. Totožným rozhodnutím zprostil funkce zástupce stěžovatele JUDr. Jaroslava Trkovského (výrok I.). Okresní soud současně ustanovil stěžovateli k ochraně jeho zájmů pro předmětné řízení zástupcem Mgr. Ing. Michala Bureše, advokáta (výrok II.). Dospěl totiž k závěru, že jsou splněny podmínky pro výpověď poskytování právních služeb, protože došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ustanoveným zástupcem a stěžovatelem. Žádosti JUDr. Jaroslava Trkovského vyhověl, když zrušil jeho ustanovení a ustanovil novým zástupcem stěžovatele Mgr. Ing. Michala Bureše. Proti usnesení okresního soudu posléze podal odvolání advokát Mgr. Ing. Michal Bureš. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodl, že se potvrzuje rozhodnutí okresního soudu ve výroku o zproštění ustanovení advokáta. Změnil však výrok, kterým stěžovateli okresní soud ustanovil nového advokáta, a to tak, že stěžovateli se k ochraně jeho zájmů zástupce neustanovuje. Podle krajského soudu byla vzájemná důvěra mezi stěžovatelem a jeho zástupcem JUDr. Jaroslavem Trkovským zásadně narušena. Krajský soud dovodil, že stěžovatel fakticky nevyužil soudem přiznané právo na právní pomoc. Svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdal. Nemůže proto obecným soudům důvodně vytýkat, že neustanovením dalšího zástupce uvedené právo porušily.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že byl připraven o možnost právního zastoupení, a to za situace, kdy ve svém věku, při svém zdravotním stavu, sociální situaci a při své nedokonalé znalosti českého jazyka zejména v písemné podobě není schopen sám podávat příslušná podání soudu a hájit před soudem své zájmy. Obecné soudy tak podle stěžovatele porušily jeho základní právo na právní pomoc v řízení před obecnými soudy. K porušení mělo dojít tím, že obecné soudy nepřihlédly k návrhu stěžovatele na ustanovení konkrétní osoby jeho zástupcem.
Ústavní soud vyhověl stížnosti stěžovatele a shledal porušení jeho práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, jakož i práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a principu rovnosti účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Zdůraznil, že právo na právní pomoc má dvojí povahu. V prvé řadě zaručuje každému, aby se mohl nechat v řízení zastupovat osobou znalou práva (zpravidla advokátem). Do tohoto práva může stát zasahovat jen zcela výjimečně, například z důvodu zneužití práva. Současně však právo na právní pomoc zahrnuje pozitivní závazky, které musí stát plnit. To znamená, že je stát povinen aktivně zajistit účastníkům efektivní přístup k soudu – včetně toho, aby účastníci řízení měli možnost dostatečně a náležitě prezentovat a hájit svou věc u soudu. Stěžovatel svému zástupci JUDr. Trkovskému v průběhu zastoupení sdělil, že chce jiného advokáta, kterého má blíže, má k němu důvěru a který je s jeho situací obeznámen z jiných sporů. Obecné soudy však k přání stěžovatele nepřihlédly. Své rozhodnutí, proč stěžovateli neustanovily požadovanou zástupkyni, náležitě neodůvodnily.
Podle Ústavního soudu musí být při ustanovování zástupce kladen důraz na zajištění maximální možné reálné ochrany práv účastníků řízení, a proto by ustanovené zastoupení nemělo být v žádném případě pouze formálním. Pouze vztah vzájemné důvěry mezi advokátem a klientem je předpokladem pro řádné poskytování právních služeb (§ 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), neboť právě důvěra představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem.
Splňuje-li účastník řízení zákonem stanovené předpoklady pro ustanovení zástupce a požádá-li o ustanovení konkrétní osoby svým zástupcem, přičemž tuto žádost opře o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak soud zpravidla takové žádosti vyhoví. Pokud soud v takovém případě žádosti účastníka o ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, jinak poruší právo účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s jeho právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Těmto ústavním požadavkům obecné soudy nedostály, proto Ústavní soud obě rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil.
Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu
Celý text nálezu sp. zn. I. ÚS 2578/22
Diskuze k článku ()