Nejvyšší správní soud dnešního dne zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2024, čj. 67 A 2/2022-93, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud rozhodoval o návrhu na zrušení částí Územního plánu Mikulova a také Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Návrh podala fyzická osoba, která vlastní nemovitost v blízkosti koridoru pro připravovanou dálnici D52 Brno-Vídeň, a Občanské sdružení Dolní Dunajovice proti R 52, z. s. Navrhovatelé usilují jednak o zrušení těch částí územního plánu a zásad územního rozvoje, které vymezují koridor pro připravovanou dálnici D52 Brno-Vídeň na území Mikulova. Tam by připravovaná dálnice měla na západní a jižní straně tohoto města tvořit jeho obchvat. Navrhovatelé dále usilují o zrušení těch částí územního plánu, které vymezují koridor pro přeložku silnice č. I/40. Ta by ve své plánované trase měla vést dále od obytné zástavby, a tvořit tak obchvat města z jeho východní strany.
Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť jednu z klíčových námitek navrhovatelů krajský soud nevypořádal dostatečně. Krajský soud se totiž blíže nezabýval „výběžky“ z plochy vymezující koridor pro plánovanou dálnici (viz Obrázek 4 v rozsudku Nejvyššího správního soudu), ačkoliv na tyto „výběžky“ navrhovatelé výslovně v řízení před krajským soudem upozorňovali a tvrdili, že v těchto místech koridor překračuje limit 200 m stanovený v zásadách územního rozvoje.
Obrázek 4
Krajský soud se bude muset v dalším řízení zabývat především tím, za jakým účelem byly tyto výběžky v územním plánu Mikulov vymezeny. „Konkrétně posoudí, zda se jedná o výběžky pro záměry, které budou dopravní součástí tělesa dálnice D52 či zda se jedná o stavby, které budou muset v důsledku stavby tělesa dálnice D52 vzniknout (např. odvodňovací kanály či mosty pro okolní komunikace).“ uvedla v rozsudku Nejvyššího správního soudu předsedkyně senátu Jitka Zavřelová. V tomto ohledu by město Mikulov mělo důvod vzniku těchto výběžků v řízení před krajským soudem náležitě a konkrétně osvětlit, hodlá-li svůj územní plán obhájit. Doposud totiž existenci výběžků v soudním řízení konkrétněji nevysvětlilo. Vedle toho se krajský soud se bude znovu zabývat také rozšířením koridoru v místě, kde se koridor dálnice D52 střetává s koridorem pro přeložku silnice č. I/40.
Odpovědi na tyto otázky jsou významné pro posouzení, zda napadený územní plán nepřekročil maximální limity stanovené pro plánovanou dálnici Zásadami územního rozvoje Jihomoravského kraje. Pokud by tomu tak bylo, byl by územní plán v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, a proto i nezákonný.
Nejvyšší správní soud se v dnešním rozsudku zabýval také zbývajícími námitkami navrhovatelů a dospěl k závěru, že je krajský soud správně posoudil jako nedůvodné. Souhlasil s krajským soudem v tom, že předmětem tohoto přezkumu nemohou být Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Stejně tak souhlasil s tím, že se územní plán dostatečně zabýval vlivem plánované dálnice na konkrétní složky životního prostředí.
Pokud by tedy krajský soud v dalším řízení dospěl k závěru, že jsou nedůvodné i ty námitky, které původně vypořádal nedostatečně, bude namístě návrh zamítnout. Pokud by některou z nich shledal důvodnou, musí zrušit územní plán v rozsahu, ve kterém by nezákonnost zjistil.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Celý text rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024, ve věci sp. zn. 8 As 121/2022
Diskuze k článku ()