Rozmařilý úsporný balíček?”

Součástí konsolidačního balíčku, jehož cílem je stabilizovat veřejné finance naší země a který se snaží vláda v parlamentu prosadit, je mimo jiné i návrh na změnu vymáhání soudních pohledávek, které by v případě schválení pro příště vymáhala výlučně Celní správa.

předseda senátu Městského soudu v Praze, prezident Soudcovské Unie

Právě k tomuto bodu se cítím být oprávněn vyjadřovat a komentovat ho. 

Takřka dvacet let ze své soudcovské kariéry jsem stál v čele velkých soudních pracovišť, a tedy jako předseda soudu jsem měl mimo jiné na starost zabezpečení, chod a efektivitu vymáhání soudních pohledávek. Tato zkušenost mě vedla již před lety k závěru, na kterém se shoduje drtivá většina soudců, totiž, že soud si své pohledávky vymáhat neumí a nemá. Efektivní výkon této povinnosti by totiž znamenal obrovské náklady personální, prostorové a finanční v rozsahu, o jakém ministerstvo spravedlnosti ani nemůže uvažovat.

Takže v justici panuje shoda, že soudní pohledávky by měl v celém rozsahu vymáhat někdo jiný, mimo soudní soustavu. Třeba Celní správa. A přes jednoznačnou shodu i s několika ministry spravedlnosti k tomuto přesunu nedošlo.

Hned na začátek poznamenám, že je to již čtvrtý pokus o schválení této změny a obávám se, že důvody, pro které předchozí pokusy nevyšly, nadále trvají, možná jsou vlastně ještě pádnější. Nelze totiž pominout potenciální dopady případné změny nejen na soudy, ale na celou společnost.

Vláda se skrze opatření představená v konsolidačním balíčku snaží redukovat schodek státního rozpočtu, což je nezbytné pro budoucí ekonomickou stabilitu naší země. Řada navržených opatření zřejmě úspěšně poslouží tomuto účelu a jako takové je možné z obecného hlediska hodnotit pozitivně. Zapadá však do tohoto cíle tato navržená změna? 

Předchozí pokusy o přenesení vymáhání na Celní správu ztroskotaly podle informací, které bývalí ministři spravedlnosti poskytli justici na tom, že pro zabezpečení nového úkolu by Celní správa musela přijmou mnohem více zaměstnanců, než kolik jich dosud k této práci využívají soudy. Navíc, v důsledku chronicky nižších platů odborného aparátu justice by ti noví zaměstnanci byli lépe placení. Takže už před válkou a covidem, v době prosperity, se navržený krok zdál sice správný, ale příliš drahý. Proto k tomu nedošlo. 

Co se teď změnilo? Má Celní správa či vláda jiný propočet nutných nových zaměstnanců? Či plán, jak jim méně platit? Pokud ne, tak důsledkem změny bude faktické přenesení nákladů dlužníků na daňové poplatníky, kteří platí fungování veřejného sektoru včetně Celní správy. Tedy pravý opak toho, co konsolidační balíček sleduje. Mám tedy za to, že jde o krok, který by měl být velmi pečlivě zvážen. Krom toho by výlučné přenesení vymáhání na stát bylo morálně problematickým krokem, protože de facto by znamenalo socializaci nákladů dlužníků na úkor všech.  

Ale abych jen nekritizoval a předložil také možné jiné řešení. Ač bych jako soudce měl být zdrženlivý v projevech svých politických názorů, tak si dovolím jeden z nich prezentovat. Více jak půlstoletí mého života ve dvou různých politických režimech mě přesvědčilo, že stát by měl být relativně malý, soustředěný na agendy, které z ústavního hlediska nikdo jiný vykonávat nemůže či z hlediska bezpečnosti státu nemá. A vše ostatní nechat na soukromý sektor.

Soudy ve snaze zlepšit vymáhání soudních pohledávek mají v současné době bohatou zkušenost s vymáháním prostřednictvím exekutorů. Pokud stávající systém přece jen funguje, tak možná právě proto, že dva ze tří soudů nespoléhají na své síly, ale spolupracují s exekutorem. Soudní exekutoři jsou specialisté a spolupráce mezi soudy a exekutory je léty prověřena. 

Není tato cesta prokazatelně efektivní a pro státní rozpočet levnější?

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články