Jeden z bodů programu zmiňující potřebu zjednodušit český právní řád může však leckomu důvodně připomenout vlastní odhodlané a slavnostně pronášené silvestrovské závazky k nástupu na lepší cestu (konkréta nechť si každý doplní sám), které zpravidla již v prvních lednových dnech povážlivě blednou pod tíží všedních dnů.
Není pochyb, že suma právních předpisů v České republice svým abnormálním množstvím a nezvladatelným rozsahem torpéduje základní právní poučku o neznalosti zákona, jež nikoho neomlouvá. Bez počítačových právnických programů by dnes asi nikdo nedal dohromady účinné znění celé řady předpisů a vzpomínku na nečetné novelizace vnášené na vlepovaných výstřižcích do dříve po dlouhá léta používaných částek zákona či jiných tisků uchovává již jen řídnoucí skupina právníků. Nic proti moderním způsobům práce s předpisy, ale dokonce ani počítačově přesná jistota ohledně znění zákona často nepomůže k odhalení, co chtěl vlastně zákonodárce říci, případně zda svůj dřívější úmysl následnou novelizací nepopřel či alespoň nezkreslil.
Je proto chvályhodné, že se nastupující vláda kromě jiných slibů hlásí i k vyčištění právního řádu. V tom ji lze samozřejmě jen podpořit, nicméně bude poutavé sledovat, zda a jak se tento záměr podaří uskutečnit. Poběží-li proces tvorby právních norem způsobem, který bral dech při sledování úprav tzv. pandemického zákona, asi bychom se normotvorné smrště nemuseli zrovna obávat. Na druhou stranu, půjde-li takto klopotně a přerývaně i snaha o odstranění nadbytečných předpisů, nečeká vládu nic snadného. Kromě toho je bohulibá myšlenka zjednodušení velmi brzy sledována stínem pochybností, zda dosavadní předpisy nefungují proto, že jsou málo detailní, nebo že některé oblasti lidské činnosti nejsou legislativně zmapovány vůbec. Nevím, zda pověstných sto dnů hájení bude stačit, abychom mohli činit dostatečně podložené závěry, jak vláda tento bod svého předsevzetí plní.
Možná nás může utěšit, že praxe si dovede poradit i se zapeklitými normami a někdy je vyloží s překvapivou lehkostí a pragmatičností. Nemám v tomto směru ale růžové brýle a vím, že jednoduché předpisy naopak vyvolávají tendenci hledat složitá řešení. Chci se s vámi podělit o čerstvou zkušenost, při níž jsem užasle pozoroval, jak zbytečné komplikování situace ústí do nečekaně kreativního řešení, k němuž by ovšem nebylo nutno přistupovat, pokud bychom si problém sami nevytvořili. Byl jsem nucen koncem loňského roku urychleně řešit změnu dodavatelů energií za mou maminku, která byla ke vší smůle limitována zdravotními potížemi. Opatřil jsem si pro tento účel (snad) pečlivě formulovanou a úředně ověřenou plnou moc k veškerým právním jednáním těchto záležitostí se týkajících. Jaké bylo mé překvapení, že na klientském centru renomované energetické společnosti tato plná moc k podpisu smlouvy o odběru nestačila, neboť mají předepsanou speciální plnou moc jen pro tento účel a jiné (širší) neuznávají. Protože jsem z důvodu času a vzdálenosti tvrdohlavě lpěl na využití mé plné moci k podpisu smlouvy, vyřešila nakonec problém s podpisem kýženého zmocnění milá pracovnice po delší debatě tak, že mě nechala zvláštní firemní plnou moc podepsat na základě mnou předložené plné moci, takže jsem vlastně zmocnil sám sebe (skutečně se na listině skví dva mé vlastnoruční podpisy, jeden coby zmocněnce maminky udělující mi plnou moc a druhý, že zmocnění přijímám), abych smlouvu mohl jejím jménem uzavřít. Zařadil jsem si historku do sbírky svých právnických anekdot, jsem ale hlavně rád, že smlouva funguje a maminka může svítit…
Přeji vám, ať v tomto roce i v letech dalších můžete svou právnickou erudici tužit jen na problémech skutečných a řešení vyžadujících!
Diskuze k článku ()