Právní úprava v ustanovení § 241 zákoníku práce (dále jen "ZP") navazuje na obecnou možnost odchýlit se od ustanovení zákoníku práce obsaženou v § 4a ZP a na obecnou možnost sjednat kratší pracovní dobu. Sjednat kratší pracovní dobu (§ 80 ZP) však lze výhradně po dohodě obou smluvních stran pracovního poměru, tedy zaměstnavatele a zaměstnance. Tato dohoda nemůže být nahrazena např. ujednáním v kolektivní smlouvě. Nedojde-li k dohodě, je zaměstnanec povinen konat práci ve stanovené týdenní pracovní době a zaměstnavatel je povinen mu přidělovat práci v tomto stanoveném rozsahu. Pro sjednání kratší pracovní doby nejsou stanovena žádná omezení s výjimkou, že ani při dohodnuté kratší pracovní době nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.
Základní zásadou ustanovení § 241 ZP je, že zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti zaměstnankyně nebo zaměstnance pečujícího o dítě mladší 15 let, těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Zde se na rozdíl od obecné úpravy jedná o právo, které může oprávněný zaměstnanec v případě záporného stanoviska uplatnit u soudu. Provozem pro tento případ je třeba rozumět plnění úkolů nebo činnosti zaměstnavatele, a to zejména úkolů, které souvisejí se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb, a jiné obdobné činnosti, kterou zaměstnavatel provádí vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Pro posouzení vážnosti provozních důvodů na straně zaměstnavatele je rozhodující zejména vyhodnocení, jaký zásah do provozu zaměstnavatele představuje zkrácení pracovní doby oprávněného zaměstnance ve srovnání se stavem, kdy by pracoval po stanovenou týdenní pracovní dobu. Tak musí zaměstnavatel postupovat vůči každé zaměstnankyni nebo zaměstnanci pečujícím o dítě do 15 let věku.
Pokud se týká vaší obavy z další změny úvazku, tzn. z prodloužení kratšího úvazku na stanovenou týdenní pracovní dobu, tak to se již nebude řídit ustanovením § 241 ZP (toto ustanovení se týká pouze zkrácení pracovní doby nebo jiné vhodné úpravy). Změna tzv. z kratšího úvazku v úvazek plný se řídí obecnou úpravou, kdy zaměstnavatel může sjednat změnu pracovní doby, ale zaměstnavatel okamžitě vyhovět nemusí, to vše záleží na dohodě se zaměstnancem a na organizačních a ostatních potřebách a možnostech zaměstnavatele.
