Právní úprava nijak nerozlišuje mezi prací přesčas, kterou vykoná zaměstnanec na svém pracovišti (v místě výkonu práce) a která jím bude konána v rámci pracovní cesty, na kterou ho zaměstnavatel vyslal. To platí jak ve vztahu k limitům práce přesčas ve smyslu ustanovení § 93 odst. 2 až 4 zákoníku práce, tak co do zahrnutí kompenzace takové práce přesčas do mzdy ve smyslu ustanovení § 114 odst. 3 téhož právního předpisu. Znamená to, že pokud jsou splněny podmínky dotčeného ustanovení zákoníku práce, pak rovněž za práci přesčas na pracovní cestě nebude zaměstnanci příslušet dosažená mzda ani příplatek či tomu odpovídající náhradní volno.

Nutno ale upozornit, že přihlédnout ve mzdě k práci přesčas lze pouze za předpokladu, že mzda byla se zaměstnancem sjednána (je to mzda smluvní). V případě jejího stanovení jednostranně zaměstnavatelem prostřednictvím mzdového výměru takový postup nepřichází vůbec v úvahu (je vyloučeno, aby se zaměstnanci nedostalo v tomto případě kompenzace za práci přesčas).