Osobní ochranné pracovní prostředky definuje zákoník práce ve svém ustanovení § 104 odst. 1 jako ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky (plynoucími z výkonu práce a pracovního prostředí), které nesmí ohrožovat jeho zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Z této samotné definice je jasné, že poskytování osobních ochranných pracovních prostředků až po uplynutí zkušební doby by popíralo zmíněnou ochranu a zaměstnavatel by své povinnosti nedostál.

Argumentem nemůže být zaměstnavateli ani to, že pracovní poměr bude trvat jen krátkou dobu a náklady vynaložené na pořízení osobních ochranných pracovních prostředků se jeví jako "zbytečné". Zaměstnavatel nesmí zapomínat na to, že náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit on a nesmí je přenášet přímo ani nepřímo na zaměstnance (viz ustanovení § 101 odst. 6 zákoníku práce). Není vyloučeno, aby se zaměstnavatel ohledně osobních ochranných pracovních prostředků, o nichž ví, že je nelze dále použít, dohodl se zaměstnancem na jejich odkoupení.