Bylo přijato s cílem řešit dopady rozšíření onemocnění COVID-19 a reagovat na jeho socioekonomické důsledky, když stanovuje podmínky a postupy, jež EU umožní poskytnout finanční pomoc členskému státu, který zažívá nebo jemuž hrozí vážné narušení ekonomiky v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19. Jde především o financování režimů zkrácené pracovní doby nebo podobných opatření, jejichž cílem je ochránit zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, a tím snížit výskyt nezaměstnanosti a ztrátu příjmů, jakož i o financování některých opatření souvisejících se zdravím, a to zejména na pracovišti. Nástroj má doplňovat vnitrostátní opatření přijatá samotnými postiženými členskými státy a má členským státům usnadnit vypořádání se s náhlým a prudkým nárůstem skutečných a případně i plánovaných veřejných výdajů na zmírnění přímých hospodářských, sociálních a zdravotních dopadů mimořádné události způsobené rozšířením onemocnění COVID-19.
Nařízení v podrobnostech upravuje podmínky využití nástroje, podobu finanční pomoci, její maximální částku, jež nemá přesáhnout 100 mld. EUR pro všechny členské státy, postup pro žádost o finanční pomoc, vyplácení půjčky poskytnuté podle nástroje, výpůjční a úvěrové operace, obezřetnostní pravidla použitelná pro portfolio půjček, správu půjček, příspěvky ve prospěch nástroje ve formě záruk členských států, dostupnost nástroje, kontrolu a audity či podávání zpráv.
Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, přičemž se však už nepoužije na Spojené království ani ve Spojeném království. V platnost vstoupilo dnem 20. 5. 2020.
Diskuze k článku ()