Jejím deklarovaným účelem je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a zároveň poskytovat vysokou úroveň ochrany spotřebitele tím, že nově stanoví společná pravidla týkající se určitých požadavků na kupní smlouvy uzavírané mezi prodávajícími a spotřebiteli, zejména pravidla týkající se souladu zboží se smlouvou, prostředků nápravy v případě nesouladu se smlouvou, podmínek pro uplatnění uvedených prostředků nápravy a obchodní záruky. Nahrazuje přitom dosavadní unijní úpravu prezentovanou směrnicí 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, jež se s účinkem od 1. 1. 2022 zrušuje.
K důvodu přípravy zcela nové směrnice její preambule vysvětluje, že EU musí, v zájmu udržení své konkurenceschopnosti na světových trzích, zlepšit fungování svého vnitřního trhu a reagovat na četné problémy, které se v současné době objevují v důsledku toho, že hospodářství je čím dál více závislé na technologiích. Proto existuje Strategie pro jednotný digitální trh, jež stanoví komplexní rámec mající usnadňovat integraci digitálního rozměru do vnitřního trhu. Její první pilíř má řešit roztříštěnost v rámci obchodu uvnitř EU, jelikož se dotýká všech zásadních překážek, jež brání rozvoji přeshraničního elektronického obchodu. Nová směrnice má být jedním z projevů uplatňování této strategie.
V platnost vstoupila dnem 11. 6. 2019, členské státy pak mají přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. 7. 2021. Použít tyto předpisy následně mají od 1. 1. 2022.
Diskuze k článku ()