Ústavní soud zrušil ustanovení daňového řádu

Ústavní soud zrušil ke konci příštího roku ustanovení, podle kterého je třeba podávat daňová přiznání apod. na tiskopisech vydaných Ministerstvem financí. Soudu vadí, že obsah tiskopisů nestanoví zákon.

Váhy, soud, spravedlnost.
Foto: Fotolia

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) částečně vyhovělo návrhu skupiny senátorů Senátu České republiky a zrušilo § 72 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Ve zbytku byl návrh odmítnut.

Skupina 19 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (navrhla) Ústavnímu soudu zrušení ustanovení § 72 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Napadené ustanovení § 72 odst. 1 daňového řádu zavazuje daňový subjekt podat přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů a dále též řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Daňový řád nestanovuje přímo obsah podání na tiskopisech, pouze v § 72 odst. 2 stanoví, že v tiskopisech lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní. 

Navrhovatelka je přesvědčena, že rozsah povinně sdělovaných údajů v tiskopisech vydávaných Ministerstvem financí podle § 72 daňového řádu musí alespoň obecnými pojmy stanovit přímo zákon, nikoliv jen tiskopis Ministerstva financí, přičemž tiskopisy, respektive jejich vzory, by měly být vydány formou podzákonného právního předpisu. Navrhovatelka napadá § 72 odst. 1 a odst. 2 daňového řádu i z toho důvodu, že na daňových tiskopisech (formulářích) podává daňový subjekt obecně údaje o sobě, případně o blízkých osobách (děti, manželka v případě uplatnění daňových výhod), zatím co v případě kontrolního hlášení jsou to i údaje o jiných, z hlediska daňového subjektu zcela cizích, osobách. Navrhovatelka v této souvislosti rovněž odkázala na nález pléna Ústavního soudu ze dne 6. prosince 2016 sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ve věci ústavnosti právní úpravy náležitostí kontrolního hlášení v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2rdcATH). 

Ústavní soud k tomu konstatuje, že se problematikou ústavnosti právní úpravy náležitostí kontrolního hlášení v zákoně o DPH podrobně zabýval ve výše zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/15. Daňový řád v § 126 obsah přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů, tj. „předepsané údaje potřebné pro správu daní“, nestanoví, a jejich stanovení ponechává na úvaze Ministerstva financí. Neposkytnutí těchto předepsaných údajů však podrobuje poměrně citelné sankci v § 247a daňového řádu. Tato zákonná úprava je stejná jako (dřívější) zákonná úprava náležitostí a způsobu podání kontrolního hlášení v § 101d odst. 1 zákona o DPH, která byla dnem 31. prosince 2017 zrušena nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/15. Závěty tohoto nálezu lze tak vztáhnout i na návrh na zrušení § 72 odst. 1 daňového řádu.

Ústavní soud má za to, že vůči institutu předepsaného tiskopisu nelze z hlediska ústavnosti nic namítat, jestliže však je vyplnění tiskopisu ukládáno jako povinnost, je třeba, aby jeho obsah byl stanoven právním předpisem. V případě tiskopisu, jehož forma není dána zákonem ani podzákonným právním předpisem, abstraktní kontrola ústavnosti ukládaných povinností možná není.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo než konstatovat, že napadené ustanovení § 72 odst. 1 daňového řádu nesplňuje podmínky stanovené ústavním pořádkem pro uložení povinnosti daňovému subjektu sdělovat v přihlášce k daňové registraci, resp. v oznámení o změně registračních údajů a v řádném nebo dodatečném daňovém tvrzení, údaje nezbytné pro správu daní; to nevylučuje případné zákonné zmocnění ministerstva financí podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky.

Jde-li o posouzení neústavnosti § 72 odst. 2 daňového řádu, podle jehož dikce lze požadovat v tiskopisech a v nich vyznačených přílohách, které jsou součástí podání, pouze údaje nezbytné pro správu daní, ani z argumentace navrhovatelky, ani ze samotného znění § 72 odst. 2 daňového řádu nelze jakoukoliv jeho neústavnost dovodit. Toto ustanovení je naopak zárukou, že do takového tiskopisu nemůže být zahrnuto něco, co není nezbytné pro správu daní. Proto v této části návrh navrhovatelky Ústavní soud odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/17 je dostupný zde.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články