Potěšitelné je, že nejde o setkání vztažená jen k historickému výročí, neboť se stejně jako celá řada jiných specialistů setkávají dlouhodobě, vždyť v Českých Budějovicích se v dubnu tohoto roku konal již 6. Česko-slovenský sjezd soudního lékařství s mezinárodní účastí. Měl jsem čest a vzácnou příležitost se této události zúčastnit a jako rodilého, vychovaného a přesvědčeného Čechoslováka mě potěšilo, že i když jsme se od Slovenska postupem let poněkud vzdálili, stále zůstáváme blízkými, rozumíme si a máme si co říct.
Mám už jistou zkušenost i s mezioborovým setkáváním se právníků a lékařů, ale vždy mě právě u soudních lékařů osloví jejich specifický přístup k záležitostem, s nimiž jsou z povahy své práce konfrontováni. Pro právníka, unaveného neustálým kličkováním ve světě paragrafů a snahou vyložit leckdy nejasné zákonné texty, je osvěžující poslechnout si jasnou řeč odborníků, kteří na základě exaktních znalostí vlivů škodlivých látek či jiných činitelů narušujících tělesnou schránku logicky a neúprosně míří k cíli, jímž je objasnění mechanismu vzniku úrazu či smrtelného následku. Jakkoliv je každý právník vybaven jistou mírou profesního cynismu, udiví jej věcný nadhled, s nímž soudní lékař dokáže otřesné příběhy provázené opravdu nehezkými devastacemi lidského těla stručně a výstižně shrnout. A ještě půvabnější je, jak o otravě kyanovodíkem či organofosfátem dokáže bez mrknutí oka vykládat křehce vyhlížející mladá dáma, od níž byste čekali spíše rozbor posledního vystoupení basbarytonisty Adama Plachetky v newyorské Metropolitní opeře či filosofické zamyšlení nad aktuálními trendy výtvarného umění. A svůj rozbor nálezu na žaludeční sliznici doloží detailními barevnými fotkami pitvaného orgánu…
Soudní lékaři mají obdivuhodně hluboké znalosti o procesech probíhajících v lidském těle a o projevech zásahů látek do tělesných orgánů. Jsou schopni úžasných kombinačních uzávěrů při pátrání po příčinách usmrcení a jejich kazuistiky bývají miniaturními detektivkami. Pracují přitom s přesnými hodnotami, které sami změří či vyčtou z odborné literatury, takže jsou schopni i dosti přesných uzávěrů. Jaký to rozdíl od právníků, kteří pracují s právními normami více či méně určitými, často ne úplně přehlednými a jasnými, takže asi není úplně přehnaná (i když trochu otřepaná) průpovídka, že sejdou-li se dva právníci, mají nejméně tři právní názory. Ale pozor, protože i exaktní údaje mohou mít určitá rozmezí a protože lidské tělo není stroj, situace se někdy obrací při výsledném závěru, který již nemusí být tolik jednoznačný a může pracovat s jistou mírou pravděpodobnosti. Znalec pak má tu výhodu, že není povinen dodat stoprocentní závěr, neumožňuje-li to dosažená úroveň vědeckého poznání. Oproti tomu právník, a zejména soudce, je po anabázi a putování po mlhavých normách a právních pravidlech postaven před nutnost vyslovit zcela černobílý verdikt, tj. je tu vina či není, nastoupila odpovědnost škůdce za zjištěnou újmu či ne, je opodstatněn uplatněný nárok či nikoliv. Alespoň že mu v tom ve sporných situacích pomáhají procesní pravidla typu důkazního břemene či zásady in dubio pro reo...
Tak či onak, setkávání se s bratry Slováky i s kolegy lékaři je prospěšné a poučné, a to nejen v letošním významném osmičkovém roce.
Diskuze k článku ()